Britský rodák Tony Scott nikdy nebyl režisérem, který by prahnul po filmových cenách nebo by se upisoval projektům, jimž sám stoprocentně nevěřil. Byl vcelku úzce žánrově zaměřený, na rozdíl od svého slavnějšího bratra Ridleyho, což se ovšem jasně podepsalo na konzistentně vysoké kvalitě jeho filmů. Byl aktivní prakticky po tři dekády a v každé z nich můžete nalézt nějaký jeho snímek, jenž byl velkým hitem a současně určitým způsobem formoval akční žánr. Pojďme se podívat na pět vybraných pecek, na které by se nepochybně nemělo zapomenout. Je pochopitelné, že divácký vkus je velmi různorodý, proto uvedenou Top 5 berte spíše jako připomínku díla jedinečného režiséra nežli jako dogmatický seznam úspěchů.
Top Gun (1986)
První trhák! Mladičký Tom Cruise, sexy Kelly McGillis, parádní letadla F-14A Tomcat, studená válka v plném proudu, doják Take My Breath Away od americké skupiny Berlin a dvojice v budoucnu extrémně úspěšných tvůrců - režisér Tony Scott a producent Jerry Bruckheimer. Ačkoliv se nejedná o zrovna reprezentativní a nějak zvlášť inteligentní pohled do života stíhacích pilotů, nemusíme z toho být dvakrát smutní. Ano, je to silně vlastenecké, přeslazené, naivní a občas i hloupoučké, jenže jakmile se Scott vrhne na akci v oblacích, začne se vám tajit dech. Záběry letecký soubojů patří i dnes k tomu nejlepšímu, co můžou filmy s tématikou vojenských stíhačů nabídnout. Dalo by se říci, že Top Gun je takovým vzorovým příkladem a akční sekvence vypadají i po 25 letech stále výborně.
Poslední skaut (1991)
Nadčasová klasika v rámci akčního žánru a nejzářivější příklad subžánru buddy movies (společně se Smrtonosnou zbraní). Na úspěchu nekompromisního, politicky nekorektního, vulgárního a hláškami nadupaného dobrodružství nesourodé dvojice Willis – Wayans má samozřejmě obrovský podíl i scénáristické eso Shane Black - člověk zodpovědný za Smrtonosnou zbraň. Poslední skaut je učebnicovým příkladem dokonalého scénáře, geniálních dialogů, vydařeného castingu a jistého režisérského vedení. I v tomto případě nezapřel Scott svou klipařskou průpravu, tudíž i zde můžeme jasně identifikovat jeho nezaměnitelný a osobitý rukopis. Pokud si chcete připomenout Scotta v jeho nejlepší formě a také si oživit takřka archetypální ztvárnění znuděného a životem znechuceného policisty Joea Hallenbecka Brucem Willisem, je snímek z roku 1991 tou nejlepší volbou.
Nepřítel státu (1998)
A znovu! Snímek, jenž je jistým způsobem výjimečný v rámci akčních filmů s tématikou hi-tech. Nepřítel státu je inteligentní thriller, ve kterém potvrzuje svůj herecký a komerční potenciál Will Smith a zdatně mu sekunduje jedinečný Gene Hackman. O Scottově dobovém renomé hovoří i fakt, že Hackman nejdříve roli několikrát odmítnul, avšak po telefonátu od slavného režiséra svůj postoj změnil. Právě spolupráce s hereckou legendou pak přiměla i Smithe, aby se na projektu podílel. Byla by to především jejich škoda, protože se jedná vizuálně opojnou podívaná plnou nápadů a technických vychytávek, která se nese v duchu boje člověka s nejmodernějšími technologie v područí zkorumpovaných politických pohlavárů. Brutální tempo, efektní kamerové filtry a bezchybné vedení herců má za následek, že Nepřítel státu je exkluzivní akční podívanou, kde Scott předvádí svou neobyčejnou zručnost a kreativitu.
Muž v ohni (2004)
Jedna z mnoha spoluprací Tonyho Scotta a Denzela Washingtona, přičemž se možná nejedná o úplný vrchol v tvorbě slavného režiséra, ale je to další ukázka žánrově vytříbené práce. Navíc už zde můžeme pocítit další přitlačení na vizuál, což následně dovede Scott do extrému v případě Domina z roku 2005. Muž v ohni je klasickým příběhem zahořklého a naštvaného drsňáka, který uzří své poslání v ochraně malé holčičky v podání tehdy kouzelné Dakoty Fanning. Jedná se o snímek, ve kterém je vnímání okolního světa jasně uzpůsobeno optice hlavního hrdiny. Svět je špinavé, prohnilé, korupcí prolezlé místo, kde morální ideály už dávno nemají takovou váhu jako dříve. Není to dokonalé, ale ta nedokonalost je vlastně součástí celého přístupu. Nehledě na fakt, že jen těžko si můžeme představit stylovější obrázek než nekompromisního sympaťáka Washingtona, jak se v sáčku a s kvérem v ruce bez ostychu bije za malou blonďatou uličnici.
Déjà Vu (2006)
Další spolupráce s Washingtonem a znovu skvělá zábava, tentokrát okořeněná cestováním v čase, která obsahuje jednu z nejoriginálnějších akčních scén posledních let. Pronásledování pachatele napříč časem s brýlemi zobrazujícími minulost – to je typický příklad výjimečnosti a geniality Tonyho Scotta. V Déjà Vu se skloubí klidnější Scott s tím dynamický a explozivním, s nímž jsme se mohli v čisté podobě setkat v jeho bohužel posledním filmu, kterým je vlakové akční dobrodružství Nezastavitelný. Jistě, snímek nemá tak strhující tempo jako jeho předchůdci, jenže právě schopnost totální kontroly nad všemi řemeslnými aspekty a naprosto precizně zvládnutá vizuální stránka dělá z Déjà Vu možná trošku nedoceněný hollywoodský klenot.
Takový je jeden z možných pohledů na přínos Tonyho Scotta světu filmu. Jeho kariéra byla ojedinělá v mnoha ohledech a rozhodně se nedá shrnout do jednoho článku. Tento text slouží pouze k připomenutí některých zářných momentů jeho kariéry a může posloužit i jako možná inspirace pro vyplnění nějakého letního večera. Není pochyb o tom, že Scott bude rozdávat filmovým fanouškům radost ještě dlouho po svém tragickém odchodu, jelikož jeho filmografie je plná žánrových skvostů. Díky za ně, Tony!
A jak by vypadala vaše soukromá top5?
