Tell me somethin' girl
Are you happy in this modern world?
Or do you need more
Is there somethin' else you're searchin' for?
Těmito slovy začíná ústřední píseň hudebního dramatu Zrodila se hvězda (A Star is Born), v němž démony alkoholu pronásledovaný muzikant Bradley Cooper pomáhá zažehnout hvězdnou kariéru dívce s tváří a andělským hlasem Lady Gaga. Nejedná se o první filmové zpracování této látky, přičemž naposledy se hlavních rolích zhostili zhruba v polovině sedmdesátých let Kris Kristofferson a Barbra Streisand. Vzhledem k univerzálnosti a určité schematičnosti příběhu jej lze bez problémů užít v jakékoliv dekádě, neboť pomyslný koktejl motivů jako nelehké dětství, cesta ke slávě, boj se závislostí a osudová láska nikdy nevyjde z módy. Jde pouze o to, jak se tvůrci dokážou popasovat s faktem, že divák už tuhle dobrotu v obdobné formě pravděpodobně někdy zakusil, což v tomto případě platí dvojnásob.
Právě v oné schematičnosti, předvídatelnosti a v případě snímku Zrodila se hvězda i divácké obeznámenosti s nosnou dějovou linkou spočívalo asi největší nebezpečí režijního debutu Bradleyho Coopera. Nejenže musel k mírně obehranému materiálu přistoupit energicky, s entusiasmem a řemeslně na úrovni, ale bylo nutné filmové fanoušky přesvědčit o tom, že nová verze není jen prázdným převyprávěním již řečeného. Navíc měl režírovat sám sebe, což někdy nemusí být úplně jednoduché, neboť schopnost produktivní autokorekce není vlastní každému. Rodák z Philadelphie se však se všemi nástrahami popral takřka dokonale, když divácké obci servíruje romantické hudební drama, které vás v první minutě za ohlušujícího zvuku elektrické kytary pohltí, více než dvě hodiny energicky a emocionálně přežvýkává a na konci nekompromisně vyplivne.
Cooper pracuje s látkou koncepčně na jedničku. Při sledování filmu totiž máte neustále pocit, že drží tvůrčí otěže pevně v rukou. Přesně ví, co chce říct, uvědomuje si, jak to chce říct a evidentně dokáže onu vizi funkčně předat všem zainteresovaným kolem sebe. Při stopáži 136 minut přirozeně nelze neregistrovat silnější a slabší momenty, respektive změny v tempu a charakteru vyprávění. První polovina, v níž se v alkoholu se utápějící hudebník Jackson Maine (Cooper) blíže seznamuje s talentovanou a sebevědomí postrádající Ally (Gaga), objevuje její výjimečný talent a postupně se do ní nevyhnutelně a osudově zamilovává, má neskutečný drive a odpich, což lze do značné míry připsat živelné chemii mezi dvěma hlavními postavami, kvalitním hereckým výkonům a elektrizujícím hudebním výstupům, které snímek nakopnou vždy v ten pravý moment. Druhá, z hlediska postav intimnější, polovina malinko ztrácí tempo, ale je na divákovi, zda v tom vidí nedostatek či přizpůsobení formy obsahu.
Bavíme-li se o Cooperově režijním vedení, je nutné vyzdvihnout, že dost možná největší klad spočívá v jeho schopnosti prodat jak velké stadionové scény, v nichž se řeže do kytar a prostorem duní country-rockové či folkové pecky, tak dramatické intimní scény, ať už ty milostné či třeba zachycující vnitřní rozklad hlavního hrdiny. Lady Gaga si všechny ty oslavné poznámky a komentáře ohledně úžasného hereckého výkonu bezesporu zaslouží a bezpochyby se může těšit na nějaké to ocenění, avšak Cooper za ní herecky příliš nezaostává. Ano, extravagantní zpěvačka má v hrdle zlato, její hudební výstupy jsou uhrančivé a emoce snadno uvěřitelné. Role se zhostila skutečně excelentně a jejímu výkonu nelze prakticky nic vytknout. Nicméně charakter její hrdinky funguje tak dobře právě v kontrastu a zejména v interakci s tím Cooperovým. Ono produktivní napětí, zmíněná chemie a Bradleyho procítěné a bezprostřední ztvárnění do hudby zapáleného a současně vnitřně nalomeného alkoholika dávají možnost zazářit právě slečně vystupující pod pseudonymem Lady Gaga. Nebál bych se tvrdit, že se jedná o jeden z Cooperových vůbec nejlepších hereckých výkonů. Těmhle dvěma navíc bezpečně kryjí záda i nestárnoucí Sam Elliott, Dave Chappelle nebo Andrew Dice Clay.
Verdikt
Bradley Cooper si pro svůj režijní debut vybral předělávku romantického hudebního dramatu Zrodila se hvězda, v němž se opětovně pokusil zachytit konflikt mezi slávou, úspěchem, závislostí, lidskou zranitelností a láskou. Snímek plný energie, emocí, skvělé hudby a nadstandardních hereckých výkonů zejména v první polovině šlape jako hodinky, aby následně trošku zpomalil a vjel do předem vyjetých žánrových kolejí. Dramaticko-romantická linka je jistě předvídatelná, avšak těžko Cooperovi právě tohle vyčítat. Dokázal nesčetněkrát odvyprávěný příběh zabalit do atraktivního a svěžího balení, k čemuž mu dopomohl nejen evidentní cit pro režii zkombinovaný s všudypřítomným nadšením pro věc, ale rovněž dokonalý casting, minimálně dva výjimečné herecké výkony a nadupaný soundtrack. Lady Gaga je jako Ally naprosto famózní!
