Bel Canto nemá úplně nezajímavé jádro. Julianne Moore hraje operní pěvkyni, která v Jižní Americe vystoupí na zdánlivě banální narozeninové oslavě japonského průmyslníka (Ken Watanabe). Večírek však přepadne skupina guerillových bojovníků, kteří přítomné zajmou jako rukojmí a požadují propuštění svých vězněných druhů.
Potud snímek může působit jako napínavý thriller, popřípadě jako politické drama, když se v upoutávce dozvídáme, že vláda zvažuje likvidaci rukojmí, jen aby teroristé nedosáhli svého. Všechno je ale rychle spláchnuté do záchoda, když trailer začne tvrdit, že všechno vyřeší hudba. Snímek najednou působí hrozně kýčovitě a křečovitě. Patos by se dal krájet a obrazové složce dominují nápisy, které informují o úspěších jednotlivých herců, jako by zázrakem měly z téhle limonády udělat něco lepšího.
Ve vedlejších rolích vystupují Christopher Lambert a Sebastian Koch, režíroval Paul Weitz (Prci, Prci, Prcičky, Fotři jsou lotři), scénář napsal Anthony Weintraub (Železobeton). Prozatím se zdá, že našim končinám se tohle dílko vyhne, nicméně tentokrát nejspíš o nic zásadního nepřicházíme…
