Mariánský příkop je hlubší, než jsme si dlouhá léta mysleli. To, co na první pohled vypadá jako pevné dno, je plynová vrstva, jakási poklice, pod níž se skrývá zcela nový, doposud neprobádaný svět. Skupina podmořských vědců, financovaná prachatým ekologickým aktivistou, se proto rozhodne proniknout výzkumnou expedici, ta ale nedopadne podle očekávání, neboť vědci narazí na prehistorické monstrum známé jako Megalodon. Největší, nejbrutálnější a nejhladovější predátor všech dob kupodivu za těch 65 milionů let nezhuntoval svůj malinkatý ekosystém a stále má co žrát. A stále je při chuti. Do akce je proto povolán kapitán Jonas Taylor (Jason Statham), který se s monstrem už kdysi setkal. Začíná hra na kočku a myš a vy si s klidným svědomím můžete koupit lístek do jiného sálu.

Není monstrum jako monstrum

Monster filmy mají svoje nejlepší léta za sebou. Kdysi královský žánr plný společenských metafor dnes představuje spíše béčkovou vedlejší kolej a z velkých studií si jej vlastně hýčká jen Universal. Pomineme-li ale “Monarch” universe Godzilly a King Konga a sérii Jurský svět (především Zánik říše vykazuje mnoho znaků typických pro monster horory, byť otázka, zda tímto směrem vyvíjet blockbusterovou frančízu je přinejmenším diskutabilní), nalezneme monster filmy především v televizní a direct-to-video tvorbě.

Televize SyFy hraje v tomto směru absolutní prim a její distribuce generických monster fláků s naprosto minimálními náklady a maximální návratností zahlcuje trh již několik let. Veškerá originalita těchto snímků spočívá především v tom, jaké absurdní kombinace genetických základů pro jednotlivá monstra dokáží tvůrci vyplodit, jakékoliv další intelektuální nároky ale nejsou žádoucí, neboť cílové publikum chce přededvším tupou, nenáročnou zábavu. Klíčové slovo: Zábavu.

Čelisti jsou jen jedny

MEG: Monstrum z hlubin se od počátku snaží prezentovat jako Čelisti naší generace, současně je ale více než jasné, že by rád uspokojil především tu část publika, která by ráda nenáročný zábavný popcorn, který ale vykazuje vyšší řemeslnou kvalitu, než kterou můžeme nalézt právě u televizních klonů. Bohužel ale nedokáže obstát ani v jedné z disciplín. Podobně, jako televizní sourozenci se i MEG omezuje na čirou exploataci, dokonce i v téhle disciplíně ale selhává na celé čáře, protože navzdory viditelně vyššímu rozpočtu není tak opulentní, jak by mohl, ani tak nápaditý, jak by chtěl.

Nedá se snadno určit, kde přesně film selhává, protože problémů je viditelně vícero. Tím prvním je pochopitelně scénář, který je schématický, dává nezajímavým a stručně načrtnutým postavám do úst imbecilní repliky a už v polovině filmu se stává otravným pravidlem na hranici nechtěné parodie, že naprostá většina dramatických situací je iniciována tím, že někdo (evidentně všichni) jsou nešikovná paka a pořád padají do vody, popř. se viditelně trpící Jason Statham stále znovu dobrovolně vrhá do nebezpečných situací, přestože k tomu objektivně není důvod.

Tomu bohužel nijak nepomáhá Jon Turteltaub, který z pozice režiséra předvádí tu nejnezajímavější šmíru, jakou si snad ani nechcete představit. Neumí budovat napětí, neumí vést charaktery, nedokáže využít stísněné prostory ponorek, ani paranoiu nekonečných vodních plání a akce je v jeho podání statická až hrůza. MEG není zábavný a to stále není jeho největší problém.