Existují příběhy, které diváky (a čtenáře) zkrátka nikdy neomrzí. Typickým příkladem takového evergreenu je i Bílý tesák (White Fang), původně román z počátku 20. století od amerického spisovatele Jacka Londona, který popisuje příběh divokého aljašského vlka, z něhož se pod vlivem okolností postupně stává vyrovnaný domestikovaný pes. Tahle literární klasika byla převedena na filmové plátno už opravdu hodně krát (poprvé již v roce 1925!). Nabízí se proto otázka, zda je ještě další zpracování Londonovy knihy nutné. A může nám vůbec nabídnout něco víc než všechny předchozí filmy a seriály?
O nemožný úkol se tentokrát pokusil internetový kanál Netflix, jenž zafinancoval animovanou adaptaci klasického románu. Snímek s originálním názvem Croc-Blanc vznikl ve francouzsko-lucemburské koprodukci. Režie se chopil debutující, leč nepochybně talentovaný lucemburský režisér Alexandre Espigares (dosud natočil pouze krátkometrážní animák Pan Hublot, za který nicméně získal Oscara) a pod scénářem jsou podepsáni Francouzi Serge Frydman, Philippe Lioret a Dominique Monfery. Tesák je dostupný na Netflixu od letošního července. Má smysl film vyhledat?
Tvůrci nejnovějšího White Fanga se poměrně věrně drží literární předlohy (třebaže ji samozřejmě museli trochu osekat). Na rozdíl od hraných verzí dobrodružného románu, jež většinou dávaly do popředí lidské postavy, je zde stejně jako v knize hlavním hrdinou sám Bílý tesák. Všechny události sledujeme jeho očima. První přibližně třetina snímku, která je jednoznačně nejzajímavější, se odehrává prakticky bez jakýchkoli dialogů a popisuje Tesákova štěněcí léta v drsném prostředí kanadsko-americké divočiny, přičemž není nouze o humorné i dramatické situace. Režisér dává do kontrastu naivní chování vlčího mláděte s tvrdou realitou okolního světa, v němž přežijí jenom ti nejsilnější. V další části pak sledujeme osudy již dospělého zvířete a jeho střídavý život mezi hodnými a zlými lidmi. Tady už páni scenáristé trochu ubrali plyn a bohužel se nevyhnuli některým typickým vypravěčským klišé.
Příběh je celkově snadno předvídatelný a v tomto směru tedy opravdu diváky ničím nepřekvapí (zvlášť ty, co Londonovu knihu četli nebo viděli některý ze starších filmů). Na druhé straně, ve všech ostatních ohledech se jedná o vskutku kvalitně zpracovaný snímek. Animace je parádní. Hned úvodní scéna v zápasnické aréně vás okamžitě vtáhne do děje a díky přijatelně dlouhé stopáži se nestihnete ani na minutu nudit. Anglickému dabingu v podání známých amerických herců Nicka Offermana (21 Jump Street, Sin City – město hříchu) či Paula Giamattiho (Těžká váha, 12 let v řetězech, San Andreas) není co vytknout.
Autorům se rovněž povedlo skvěle zachytit proměnu Tesákova charakteru podle toho v jaké společnosti se zrovna nachází. Od bezstarostného štěněte, přes vraždící bestii a hvězdu nemilosrdných psích zápasů až po věrného domácího mazlíčka, co je ochoten pro svého pána riskovat úplně vše. Přestože je vyprávění místy poněkud drsné, myslím, že jej bez problémů mohou strávit i malé děti.
Zda bude Espigaresův White Fang někdy uveden v Česku (ať už v kině či na DVD) zatím není známo. Své publikum by si podle mého názoru každopádně určitě našel.
Verdikt:
Více než uspokojivá verze slavného Londonova románu. Notoricky známý příběh sice nepřináší nic nového, avšak díky nápadité režii, krásné grafice a nepříliš dlouhé stopáži se jedná o příjemnou nostalgickou podívanou pro všechny věkové generace, která na vyplnění nudného večera bohatě postačí. Pro mě zatím nejlepší letošní film od Netflixu a i v rámci těch desítek nejrůznějších zpracování Bílého tesáka bych ho zařadil k těm zdařilejším.
