Jurský svět provázela pověst pokračování po letech, které především těží ze slavného jména a nevnáší do série nic moc nového. Jasně, film nám ukázal vlastně vůbec poprvé park v provozu a sám do jisté míry komentoval korporátní rozežranost (v řeči Hollywoodu: „zbytečná pokračování“), nicméně krom poukazování na problém s ním nijak dál nepracoval. Snímek byl však řemeslně zručně zvládnutý a utržil spoustu peněz, takže na sebe pokračování nenechalo dlouho čekat.
Co o něm můžeme říct? Jurský svět: Zánik říše je vlastně stejná písnička. Zase je to zručně připravený snímek, který ale zároveň sérii nikterak nepozvedá. Režii po Colinu Trevorrovi převzal J.A. Bayona. Ten je možná šikovnější, možná měl k ruce lepší rozpočet anebo nosnější zápletku. Celkově každopádně jde opět říct, že řemeslně to funguje a to snad ještě výraznějším způsobem než posledně. Až na malé výjimky je Jurský svět: Zánik říše vlastně jeden kontinuální sled událostí. To dodává snímku pocit bezprostřednosti. Hrdinové jsou neustále v poklusu, neustále závodí s časem a s každou další překážkou si vždycky poradí jen o fous.
Děj se odehrává několik let po prvním filmu. Owen (Chris Pratt) se stáhl do ústraní, zatímco Claire (Bryce Dallas Howard) se na dálku nějak snaží dinosaurům pomoci. Pravěcí tvorové si žijí volně na Isla Nublar, jejich veselé dny jsou však u konce. Ostrov ohrožuje aktivní sopka a je na Claire a Owenovi, aby se pokusili alespoň pár exemplářů zachránit.
Po počáteční katastrofické události na ostrově, která vlastně dává všechno do pohybu, se snímek uchýlí k daleko komornějšímu měřítku a to funguje ve prospěch věci. Bayona hodně sází na napětí a hororové zákonitosti, které dokážou pozornost udržet daleko snáz než čistě snaha natlačit do diváka co nejvíc obřích stvoření a digitální destrukce. Pracuje se se stíny a se světlem a triky buď vypadají skvěle nebo tvůrci používají loutky, popřípadě obojí – tak či tak jsou pradávní tvorové náležitě uvěřitelní. A když dostanou hlad, je s nimi legrace. Dějové linky (hrdinové a záporáci se různě potkávají a rozdělují) navíc probíhají paralelně a jsou často chytře sestříhané, takže je vyprávění o to dravější.
Chris Pratt a Bryce Dallas Howard jsou jako ústřední postavy stále dostatečně zajímaví (ale cokoliv zapamatovatelného od postav nečekejte), abyste se s nimi nenudili, Justice Smith a Daniella Pineda v rolích komediích vedlejších figurek také fungují, záporáci jsou správně drsní/slizcí (dle potřeby) a nové dítě (Isabella Sermon) uprostřed událostí přináší patřičnou dávku roztomilosti.
Potud opravdu vše v pořádku a snímku nejde upřít, že je zábavný. K všudypřítomnému napětí a adrenalinovému tempu se tu a tam připojí nějaká průpovídka, tu a tam krásně vypadající záběr. Opět ale platí podobné výtky, jako posledně.
Celá zápletka je hodně neoriginální. Máme tu padouchy, kteří se na dinosaurech snaží rýžovat a hrdiny, kteří se padouchům pokoušejí utéct, popřípadě při tom pomoci dinosaurům. To je všechno. Občas se objeví nějaká krátká úvaha o naší morální povinnosti vůči zvířatům v zajetí, popřípadě o naší nebezpečné genetické hře na bohy. To všechno už tu nicméně mnohokrát bylo. Jakmile se to Jurský svět pokusí ozvláštnit svým vlastním, „dinosauřím“ úhlem pohledu, většinou to celé následně působí víc a víc přitažené za vlasy, když musíte přijmout stále větší a větší množství pseudovědeckých konceptů a logických zkratek. Ve filmu se kupříkladu hodně mění chování dinosaurů. Zatímco jednou si člověka poblíž nejdřív prohlédne a postupuje pomalu, jindy bez mrknutí útočí. Schválně zkuste uhodnout, co se častěji stává padouchům a co hrdinům…
