Recenze: Doba ledová 4 - Země v pohybu

Doba ledová patří k neúspěšnějším sériím nedávné minulosti, současnosti a velmi pravděpodobně i blízké budoucnosti. Již čtvrté dobrodružství nesourodé rodinky znovu dokazuje, že se v Blue Sky Studios orientují především na ty nejmenší diváky. Toto zjištění nic nemění na faktu, že se jedná o pohodovou rodinnou podívanou, jež fanoušky Mannyho, Sida, Diega, Ellie či Scrata rozhodně nezklame.

Tentokrát se s našimi sympatickými hrdiny setkáváme v době, kdy matička Země prochází zásadní změnou. Superkontinent Pangea se dělí na jednotlivé kontinenty a hádejte, kdo v tom má prsty. Samozřejmě, že Scrat, jemuž neustále uniká jeho milovaný žalud. Hned úvodní sekvence, kdy se roztomilý krysoveverčák postará o vpravdě zásadní geologickou proměnu, je opravdu zábavná a vtipná. Sice se jedná o trošku obehranou písničku, která se v posledních dílech neustále opakuje, ale to nic nemění na faktu, že Scratova láska k žaludu a fatální důsledky jeho jednání jsou překrásným symbolem celé dětské ságy. Bohužel, přírodní katastrofa zapříčiní rozdělení oblíbené smečky. Zbytek příběhu se orientuje na snahu o opětovné shledání našich zvířecích hrdinů.

Schéma pořád stejné, ale přesto fungující

Čtvrtý díl jde pevně ve stopách svých předchůdců a servíruje nenáročnou rodinnou zábavu, která si s hloubkou nedělá příliš hlavu. Příběh je jednoduchý a plyne očekávatelným směrem kupředu, avšak má bezesporu svoje kouzlo. Sledujeme klasické schéma, ve kterém se ústřední hrdinové vydávají na cestu z bodu A do bodu Z - v tomto případě spíše z bodu A zpět do bodu A. V průběhu jejich výpravy všichni běhají, poletují, poskakují a šaškují. Podobně tomu bylo ostatně i v předchozích dílech. Humorných situací je přehršel, přičemž se většinou jedná o dětinsky bezprostřední humor, který překvapivě dobře funguje. Jistě, častokrát se tvůrci omezují na jednoduché karamboly, ale to už k Době ledové prostě patří. Kapitolou samu pro sebe je přirozeně Scrat a jeho nesnáze se žaludem, které jsou opět kouzelně zpracované. Dočkáme se i několika povedených konverzačních vtipů a humorných situací, které asi děti nebudou úplně pobírat (scéna se "Sirénami").

Již ve třetí Době ledové jsme se přesvědčili, že vícedílnou sérii je třeba tu a tam vhodně okořenit novou postavou. V případě trojky to byl lasičák Buck, jehož vložený příběh s dinosaurem Rudlou působil osvěžujícím dojmem. Je to logické zjištění, protože charaktery hlavních postav, jejich vlastnosti, minulé příběhy a vztahy mezi nimi jsme již poznali. Tudíž se vyjma jejich vývoje – například mamutí těhotenství nebo Diegovo hledání vlastní identity ve třetím díle – není už kam posouvat. Tentokrát je problém vyřešen doplněním squadry o neskutečně (a přirozeně) vtipnou lenochodí babičku, je nám více představena Broskvička - dcera mamutího páru a na scénu se dere i krásná a inteligentní šavlozubá tygřice. Současně se povedlo dobře zvolit i pohádkového záporáka, kterým je prohnaný a krutý opičák Střevo. Chemie díky správnému doplnění charakterů funguje báječně a postavičky si poměrně umě přihrávají na vtípky. Každý si najde svého oblíbence a favorita, což je nadmíru důležité pro úspěch celého filmu.

Rodinná zábava se vším všudy

Základem úspěchu Doby ledové je vyjma roztomilých charakterů a lehce čitelného příběhu i určitá morální a vzdělávací rovina, která je nosným pilířem veškerého dění na plátně. Vždy je pevnou součástí ponaučení pro nejmenší o tom, co je dobré a špatné. Často nám je tento protiklad představen v binární opozici, aby byl rozdíl mezi dobrem a zlem markantnější. I zde je zdůrazňována důležitost rodiny, osobitosti, vlastního úsudku a tolerance. Není to přirozeně nic zvláštního, pokud se jedná o produkci pro děti, ovšem tady to funguje možná trošku lépe než jinde.

Po technické stránce nelze animovanému snímku prakticky nic vytknout, protože se jedná o precizní práci. Vizuál je líbivý a 3D je živé a přirozené, což je dáno i tím, že tmavších sekvencí je jako šafránu. Vzhledem k cílové skupině lze tolerovat i dabing v kině, protože je naprosto bezproblémový již od prvního dílu. K jednotlivým charakterům se podařilo nalézt správné hlasy, tudíž mi přijde skoro nepředstavitelné, že bych se na Dobu ledovou díval v originálním znění.

Verdikt

Rodinné hodnoty, láska, přátelství, trocha dobrodružství a legrace – to je vzorec, se kterým se Doba ledová 4 pokouší znovu uspět a nutno říci, že se jí to daří docela obstojně. Krásná animace, líbivé prostředí, staří známí v nejlepší formě a navrch nové sympatické postavičky v typicky rodinném příběhu o síle přátelství. Třebaže nelze očekávat nic objevného nebo extra porci sofistikovaného humoru, recyklace klasických motivů je v tomto případě povedená a zábavná.