Přiznám se, že Alexandreho Aju jsem nikdy nepovažoval za nějak kvalitního režiséra. Se svou dva roky starou Piraňou 3D si však u mě získal patřičný respekt. Aja se tenkrát vydal do vod té nejpokleslejší zábavy a v duchu hesla „kozy, krev a piraně“ natočil skvělou hororově-komediální poctu brakovému žánru, která navíc sklidila velký komerční úspěch u diváků. A protože dolary se sypaly opravdu náramně, pokračování bylo odklepnuto velmi brzy. Tentokrát už ovšem bez Aji, jehož na režisérské sesli nahradil John Gulager. I mladičké herecké obsazení bylo kompletně vyměněno, zůstali pouze staří harcovníci Christopher Lloyd a Ving Rhames, nově se k nim připojili také Garey Busey a David Hasselhoff. Prospěla nakonec filmu tato obměna tvůrčího týmu?
Piraňa 3DD se již od počátku snažila vnadit na to, že v ní bude – ostatně jako v každém pokračování – všeho víc. Víc krve, víc rybiček, víc prsou atd. Problém filmu však spočívá v tom, že se slibovaného množství materiálu vlastně moc nedočkáme. Děj je tentokrát situován do nově otevřeného aquaparku, jehož hlavním lákadlem jsou obnažené prsaté modelky a plavčík David Hasselhoff. Samozřejmě co by to bylo za dobrodružství, kdyby se na tomto místě neobjevily hladové piraně, jež se do koupaliště dostanou skrz vodovodní potrubí.
Změna k horšímu
Pokračování Piraně se snaží více méně pouze kopírovat koncept z jedničky, když nabízí až dementní chování hlavních teenagerských hrdinů, pokusy o humor (ukousnutý penis) nebo směřování k závěrečným velkým jatkám. Piraňa 3DD však nepřínáší absolutně nic navíc, na svého předchůdce přitom v mnoha ohledech ztrácí. Novému hereckému obsazení se toho až tolik vytknout nedá, hlavním viníkem je totiž režisér 
Gulager. Zatímco Aja ve svém počinu zvládl výborně pracovat s napětím, film výborně vygradovat a navíc nabídnout i docela velké množství humorných vložek, sequel v tomto ohledu jednoznačně zaostává.
Gulager se místo budování napětí soustředí pouze na laciné lekačky, během kterých přijde na řadu nějaký strašně hlasitý zvuk, který stejně všichni očekávají. Díky tomuto kroku zpět tak divák nepocítí ani na chvíli nějaký pocit strachu, natož aby se o hlavní postavy snad bál. Ačkoliv má film asi jen 70 minut čistého času (posledních 10 minut patří exhibování Hasselhoffa a nepovedeným scénám z natáčení), svou stavbou působí jako mnohem delší. Gulager nezvládá „zápletku“ patřičně vygradovat, neboť se neustále vydává do jiných dějových odboček a finále se tak odkládá až na poslední desetiminutovku. Na nějaké jasné směřování z bodu A do bodu B tedy zapomeňte. Než dojde na závěrečné zúčtování, musí si hromada nezajímavých a splývajících postav vyřešit svoje záležitosti, nechat si ukousnout kus svého těla nebo rovnou umřít.
Infantilnost místo hravosti
A když už dojde na onen závěrečný rybí koncert v aquaparku, také to není žádná sláva, rozhodně ne taková, jakou pamatujeme v přístavu z jedničky. Jatka to sice nejsou úplně špatná, nicméně že by měly zůstat nějak dlouho v paměti, to nehrozí. Finále podráží nohy také jeho délka, která se zastavila na nějakých deseti minutách. Střih je navíc ve spoustě momentů natolik zběsilý, že si divák z toho bazénového gorefestu moc neužije. Když už tedy selhává režisér, tahá ho z průšvihu
alespoň částečně stará herecká garda, jež si ze sebe umí udělat srandu. Christopher Lloyd 
tak předvádí více méně stejnou etudu jako v jedničce, Ving Rhames je i bez nohou suverénně největší drsňák na plátně a David Hasselhoff... ten si hraje na Mitche Buchanona.
David už dříve na stará kolena pochopil, že jestli si chce v Hollywoodu ještě škrtnout, bude si muset začít ze sebe a svých dřívějších rolí dělat srandu. Piraňa 3DD je přesně tím příkladem, kdy Hasselhoff táhne své etudy odkazující na Pobřežní hlídku až do extrému, tudíž se snad polovina jeho bonmotů díky své infantilnosti mine účinkem. Ostatně infantilnost je vlastnost, kterou se dá dobře shrnout celý film. Pokračování totiž místo hororové atmosféry spojené s filmařskou vyspělostí a hravostí, jež jsme mohli vidět v jedničce, nabízí až naivně dětinský způsob režie, jenž spoléhá na to, že při maximálním napodobení první Pirani a použití naivních vtípků může její pokračování přinést stejně kvalitní zábavu.
Verdikt
Jenže opravdu nemůže. Piraňa totiž oproti svému předchůdci postrádá napětí, pořádné finále a také správnou gradaci. I v takto zdánlivě pokleslém žánru filmové zábavy se zkarátka ukazuje, že vhodně zvolený režisér je klíčem k úspěchu. Prsa, krásné dívky a hromada krve jsou sice strašně fajn věci, stejně jako Ving Rhames se samopaly místo nohou, ovšem pouze tyto aspekty divákovi zmlsanému jedničkou asi k podobně kvalitnímu zážitku stačit nebudou. I díky své délce je ovšem film poměrně stravitelný a na party s hromadou alkoholu by svou úlohu splnit měl. Nicméně vyrazit na něj do kina (a navíc si připlácet za 3D) by asi nebylo nejlepší investicí.
