Včera, v pátek 13. 4. 2018 zemřel ve věku 86 světoznámý režisér Miloš Forman. Agentuře ČTK to oznámila jeho manželka Martina Formanová. Režisér zemřel náhle, po krátké nemoci.
Rodák z Čáslavi se narodil v roce 1932 jako nejmladší ze tří bratrů. O oba rodiče přišel poměrně záhy, když zemřeli v koncentračním táboře během druhé světové války. Po válce nastoupil do internátní školy Poděbradech, kde byli jeho spolužáky například filmař a později Formanův celoživotní kamarád Ivan Passer, budoucí dramatik a prezident Václav Havel, nebo bratři Mašínové.
V 50. letech vystudoval scenáristiku na pražské FAMU. Již během studií se dostal k práci reportéra tehdy vznikající Československé televize, a také působil jako asistent a pomocný režisér Alfréda Radoka. V 60. letech natočil v Československu satirické filmy Černý Petr (jeho celovečerní prvotina), Lásky jedné plavovlásky a Hoří, má panenko. Byl jedním z předních představitelů Nové vlny, za Lásky i za Panenku byl nominovaný na Oscara, nicméně Hoří, má panenko se doma v Československu dlouho nesmělo promítat, pro svůj satirický podtext, který kritizoval režim a dobu.
V roce 1967 dostal povolení pracovně vycestovat do USA, kde natočil v roce 1971 svůj první anglicky mluvený film, Taking Off. Ten byl sice kladně přijat kritikou, ale pozitivního komerčního přijetí se nedočkal. Po neúspěchu Forman nějakou dobu víceméně přežíval v nechvalně proslulém newyorském hotelu Chelsea, zanedlouho mu navíc vypršela ve Spojených státech pracovní smlouva s Universalem. Do Československa se však vrátit nechtěl a stal se emigrantem. V této době bral doslova jakoukoli práci v branži, aby si vydělal na živobytí, podílel se tak na různých reklamách, divadelních představeních či dokumentech.
V roce 1975 se konečně dočkal splnění svého amerického snu, když zrežíroval svůj nejslavnější film, adaptaci románu Kena Keseyho Přelet nad kukaččím hnízdem (One Flew Over the Cuckoo’s Nest) s Jackem Nicholsonem v hlavní roli. Ten se stal kasovním trhákem a získal řadu ocenění, mezi něž patřily Oscary ve všech hlavních kategoriích (nejlepší film, nejlepší režie, nejlepší adaptovaný scénář, a nejlepší mužský i ženský výkon v hlavní roli), což byl mimochodem od roku 1934 a snímku Stalo se jedné noci režiséra Franka Capry vůbec první takový případ.
Úspěch Přeletu Formana katapultoval mezi hvězdy, a on si rázem mohl vybírat. Jako svůj další film si trochu překvapivě vybral filmovou adaptaci muzikálu Vlasy (Hair), kterou se snažil realizovat již na konci 60. let, ale nepodařilo se mu získat práva. Po zfilmování románu Ragtime spisovatele E.L. Doctorrowa přichází druhý vrchol Formanovy kariéry, snímek Amadeus. Pro jeho natáčení se mohl na krátkou dobu vrátit do rodného Československa. Amadeus získal jedenáct nominací na Oscara, z nichž osm proměnil, a stal se režisérovým druhým nejvýdělečnějším snímkem.
Na konci 80. let Forman zfilmoval slavný román Choderlose de Laclose Nebezpečné známosti, pod názvem Valmont. Ten však doplatil na to, že v krátké době vznikly dvě různé adaptace – v roce 1988 snímek Nebezpečné známosti režiséra Stephena Frearse s Johnem Malkovichem a Michelle Pfeiffer a o rok později Formanův Valmont. Ten bohužel finančně propadl. Formanův další film měl premiéru až v roce 1996, šlo o kontroverzní dílo Lid versus Larry Flint s Woodym Harrelsonem v hlavní roli. Snímek sice obdržel pozitivní reakce kritiky, kasovního úspěchu se ale bohužel nedočkal. Koncem 90. let natočil Forman ještě komedii Muž na Měsíci, pojednávající o životě komika Andyho Kaufmana, kde musel vydržet náročnou spolupráci s Jimem Carreym, který se rozhodl do role zcela ponořit a podle dostupných svědectví byl při natáčení naprosto nesnesitelný. Posledním mistrovým filmem pak byly Goyovy přízraky, pojednávající o známém španělském malíři na pozadí vzestupu španělské inkvizice, který byl kritikou přijat vlažně.
Miloš Forman, mezinárodně nejúspěšnější český filmař, jenž za své snímky získal kromě několika Oscarů i Zlaté glóby a mnoho dalších ocenění, zemřel ve svém domě ve státě Connecticut, obklopen rodinou a svými nejbližšími. Během svého života byl třikrát ženatý, zanechal po sobě čtyři syny. Čest jeho památce a upřímnou soustrast pozůstalým.
