Promítání filmů ve 3D. S technologií stereoskopického záznamu a projekce se experimentovalo už od začátku minulého století. První skutečný boom promítání ve 3D přišel na začátku 50. let, kdy se kina snažila upoutat diváky, kteří začínali o film pomalu ztrácet zájem. Další vlna přišla v průběhu 60. - 80. let, často ve spojitosti s béčkovými snímky, které potřebovaly pro diváky nabídnout nějaké lákadlo navíc. V 80. letech začala s 3D postupně pracovat společnost IMAX, ale skutečný další boom technologie nastal až po roce 2000, kdy se trojrozměrně vedle dokumentů začaly znovu produkovat také celovečerní filmy. První nesmělé vlaštovky se objevovaly od roku 2003 (Tajemství Titanicu 3D). Od roku 2006 pak kina začala promítat 3D filmy tak, jak je známe dnes. Nejprve byly k vidění animáky jako Monster House, The Ant Bully, Open Season nebo The Nightmare Before Christmas.
Skutečný boom začal v roce 2009 s uvedením Avatara, který pokořil všechny rekordy v tržbách (dodnes jde o zdaleka nejvýdělečnější film). Kina po celém světě spustila masivní investice do proměny obyčejných sálů ve svatostánky stereoskopie a nějakou dobu se mohlo zdát, že to mělo svůj význam. Diváci na 3D nálepku slyšeli a neváhali za lístky výrazně připlatit. Postupně se však ukázalo, že jen naprosté minimum filmařů dokáže technologii využít k prohloubení zážitku (Avatar, Gravitace, Pí a jeho život, Hugo a jeho velký objev). Naprostá většina filmů není dopředu plánovaná tak, aby byla pro 3D prezentaci uzpůsobená a třetí rozměr je jen dodatečně přidaný „povrchový nátěr“. V lepším případě si třidéčka nijak zvlášť nevšimnete, v tom horším je obraz tmavší, jsou v něm duchové, rozdvojuje se, rychlé scény jsou ve 3D naprosto nepřehledné a ještě vás něco tlačí na nose.
Divákům chvíli trvalo, než marketingový trik prohlédli, ale na tržbách to začíná být vidět. (Údaje máme pouze ze Spojených států, nicméně často platí, že v otázce filmových trendů svět s určitým zpožděním vývoj v USA do značné míry kopíruje). V roce 2017 ve Státech (a Kanadě) 3D filmy utržily 1,3 miliardy dolarů, což je meziroční pokles o 18%. Jde také o nejhorší výsledek za posledních osm let, kdy horší čísla byla naposledy v roce 2009, tedy těsně před největším boomem (tehdy 3D tržby činily 1,1 miliardy).
Nezájem diváků se odráží také v celkové nabídce (potažmo je s ní spojený). V roce 2017 bylo uvedeno v Severní Americe celkem 44 3D filmů, rok předtím 52. A zatímco dřív vznikaly 3D sály jako houby po dešti, v roce 2017 činil nárůst už jen jednotky procent. Opět může jít o další signál toho, že diváky přestávají 3D projekce lákat, anebo také je prostě už jen trh nasycený. Celkově ale můžeme nezájem publika doložit také na skutečnosti, že výrobci spotřební elektroniky přestali tlačit 3D televize, protože o ně prostě nebyl zájem. Nepřekvapí asi ani informace, že na 3D chodí výrazně víc mladí diváci.
Uvidíme, jestli s klesajícím zájmem něco udělá premiéra Avatara 2 v roce 2020, nicméně sami můžete dát už teď do komentářů vědět, jestli 3D filmy vyhledáváte nebo ne.
Zdroj: Variety
