Informační ofensiva, kterou zahájili v poslední týdnech Avengers: Infinity War, vychází primárně z toho, co tvůrci a herci prozradili v rozhovorech. Jistě uznáte, že mezi nejžádanější v takové rovnici budou patřit odpovědi scenáristů. A že se Christopher Markus a Stephen McFeely rozpovídali.
Znovu zopakovali už několikrát deklarovanou tezi, že Infinity War je velkým vyvrcholením, kde se všichni hrdinové pokoušejí dát dohromady, aby se společně mohli postavit vesmírnému nájezdníkovi Thanosovi (Josh Brolin). Scenáristé připouštějí, že uchopit nějak smysluplně takové množství postav, byl skutečný oříšek. Pět měsíců strávili jenom plánováním. Často se snažili odpíchnout od toho, která setkání jednotlivých charakterů jim připadala zajímavá a zda dokázali přijít na nějaký rozumný způsob, jak postavám to setkání umožnit.
Různé postavy mají různý naturel, a tak se vyloženě nabízí, aby je scenáristé využívali k různým účelům. T‘Challa (Chadwick Boseman) nebo Captain America (Chris Evans) jsou intenzivní a vážní, zatímco jiná scéna s Peterem Quillem (Chris Pratt) a Draxem (Dave Bautista) může odlehčit situaci. Zároveň Markuse s McFeelym bavilo, když mohli vystavovat rozmanité postavy stylům jiných postav - Prakticky kdokoliv, kdo se potká se Strážci Galaxie, si automaticky musí říkat: „Co se to s vámi kur*a děje“?
Klíčové bylo také to, že scenáristé nechtěli zlehčovat dopad Civil War. V novém filmu všechny křivdy nemají být šmahem odpuštěny. Vzájemná nevraživost bude hrát roli, i když se všichni pokoušejí v zájmu vyššího dobra táhnout za jeden provaz. Třeba takový Winter Soldier (Sebastian Stan) se pokusil už dvakrát zabít Black Widow (Scarlett Johansson) a teď spolu mají najednou spolupracovat.
První Avengers byli podle scenáristů tak úspěšní mimo jiného proto, že se podařilo spojit dohromady několik různých filmových sérií. V Infinity War se pokoušejí tvůrci tuhle magii zopakovat, když k dosavadním Avengers přidají několik dosud oddělených hrdinů a ještě spojí vesmírnou a pozemskou větev marvelovských příběhů. Velkou výzvou samozřejmě byla skutečnost, že postav je ohromné množství a scenáristé nechtěli pouze posouvat několik desítek osob z místa na místo. Proto jsou postavy rozdělené do různě velkých skupinek a ve filmu se proplétá až pět dějových linek, které se vzájemně potkávají a zase se rozcházejí. Stylem vyprávění scenáristé film přirovnávají k Altmanovu snímku Nashville nebo k seriálové Hře o trůny.
I když však hrdinů nebude málo, nic to nemění na tom, že řada z nich je na padoucha Thanosova formátu nepřipravená a hodně rychle se to podle scenáristů ukáže. Zajímavé je, že sám Thanos by s nesouhlasil s tím, že je padouch, považoval by takové označení za zjednodušující. A scenáristé dodávají, že kdyby byl Thanos plochý ničitel, tak by diváky hodně rychle omrzel. Na konci filmu by si divák naopak měl říkat, že na Thanosvých názorech něco bude.
Je to amorální filozof, má pochopitelnou motivaci, má emoce, má rodinu (víme přinejmenším o dvou adoptivních dcerách – Gamoře a Nebule). Obvykle také platí, že záporák stojí v cestě hrdinova rozvoje, je jeho překážkou, často je poměrně vedlejším elementem, protože nejvíc času je třeba věnovat představení hrdiny (obzvlášť v originech). Tady nic z toho neplatí a je to spíš naopak, hrdinové jsou překážkou rozvoje Thanose. Filosof samozřejmě potřebuje také mít svou filosofii komu kázat, takže záporák nebude prakticky nikdy sám. Má svoje emisary a skoro vždy má kolem sebe další postavy, se kterými může komunikovat.
