O očekávatelných výsledcích letošních Oscarů už byla řeč. Předávací ceremoniál se nesl v podobně nevzrušivém duchu. Jak jsme rozebírali v samostatném příspěvku, už od úvodní řeči moderátora Jimmyho Kimmela bylo zřejmé, že se slavnostní večer nebude vyhýbat společenským problematickým otázkám, se kterými se Hollywood v poslední době vypořádává. A ještě mnohokrát za večer byly vzpomínány #MeToo, #TimesUp a obecně konec zneužívání, rovné podmínky, ohleduplnost, tolerance, rozmanitost. Někdy v podobě břitkých vtipů, jindy s agitační vervou.

Na pódium přišly dokonce i zakladatelky hnutí Time‘s Up, víc však utkví v paměti děkovná řeč Frances McDormand, u které nebylo zcela zřejmé, zda je herečka víc nervozní nebo křečovitá. McDormand během děkovačky nechala povstat ženy v sále a vyzvala všechny vlivné hollywoodské osobnosti, aby si s ženami nepovídaly o zajímavých projektech na večírcích, ale reálně je pozvaly do svých kanceláří a udělaly ze snů realitu. A apelovala na uplatňování „iclusion rider“. To je klauzule, kterou si vlivní umělci mohou dát do svých kontraktů, když chtějí trvat na tom, že projekt bude najímat diverzní personál, jinak se oni natáčení nezúčastní.

Druhým velkým proudem vedle politiky byla snaha nepokazit 90. výročí Oscarů. Po loňském faux pas ze závěru ceremoniálu, kdy ocenění na pár minut dostal nesprávný film, bylo letos cítit, jak je produkce tak trochu sešněrovaná. Jistě za to mohla i již zmiňovaná snaha o podporu sociální změny, kterou asi nejde dělat s rozesmátým šklebem od ucha k uchu, ale opatrnost ve strohém večeru také musela mít svoje prsty. V závěru přišly cenu pro nejlepší film předat opět Faye Dunaway a Warren Beatty, přímí účastníci loňského fiaska, avšak žádný pořádný žert s jejich účastí spojený nebyl. Podvratnost šla stranou, jen se rychle předala cena. Moderátor Jimmy Kimmel tu a tam průšvih během večera zmínil, šťouchli si do něj také Guillermo del Toro a Mark Hamill, který při předávání koukl do obálky a dodal „hlavně neříct La La Land“.

Vtipných scének bylo pocitově méně než obvykle, popřípadě nebyly tak zapamatovatelné. Running jokem byla soutěž o vodní skúter pro autora nejkratší děkovné řeči. Velkým kouskem moderátora byla pasáž, kdy Kimmel sebral pár herců v čele s Gal Gadot či Markem Hamillem a společně zašli do vedlejšího kina poděkovat divákům za to, že chodí na filmy. Nápad to nebyl špatný, ale podobně jako loni, když Jimmy přivezl obyčejné turisty do oscarového sálu, trval celý segment zbytečně dlouho a rychle ztratil své kouzlo.

Nesměl chybět fór s Mattem Damonem, který byl i po těch letech pořád zábavnější, než všechna hudební čísla. Ta byla uspěchaná a i ty zajímavější písničky v ceremoniálu působily jako něco vynuceného a nadbytečného. Z předávajících byly nejzábavnější Tiffany Hadish a Maya Rudolph, které měly mezi sebou skvělou chemii a sršely takovou energií, že pozvedly i jinak celkem obyčejný materiál. Část diváků už teď volá po tom, aby moderovaly příští ročník.

Pokud jde o děkovné řeči, tak nejplamennější byli asi Jordan Peele (ten při tom působil velice přirozeně) a zmiňovaná McDormand (ta už tolik ne). Nejsladší řeč měli Kristen Anderson-Lopez a Robert Lopez, autoři písničky Remember Me. Nejpohodovější řeč měla Alisson Janney, vítězka Oscara za vedlejší roli, která vyzařovala dobrou náladu a v záplavě všeho toho děkování alespoň zažertovala, že za všechny úspěchy vděčí jen sama sobě. Asi nejnadšeněji působili pixarovští tvůrci animáku Coco. Největší ovace zažil pocitově Roger Deakins, který byl 14x nominovaný a teprve letos vyhrál. Nejnudnější řeč měl Gary Oldman, který nekonečně dlouho děkoval dalším a dalším lidem, kteří jsou vám šumák, a tvářil se u toho veledůležitě. Nejnetradičnější děkovací řeč proběhla ke snímku Silent Child – krátký hraný film o němém dítěti poděkoval ve znakové řeči. A nejkurióznějším děkujícím byl basketbalista Kobe Bryant, zřejmě prví profesionální sportovec, který má Oscara.

Celý večer pak zakončil kostýmní návrhář Mark Bridges, který se svou krátkou řečí skutečně vyhrál vodní skútr. Odhalení vtípku bylo rychlé a krátké a působilo dost „mimochodem“, vlastně jako většina večera, který tak jako mimochodem předal ceny, o kterých jsme dopředu věděli, k tomu přidal plamenné politicko-sociální promluvy, které jsme čekali a vedle toho zaznělo (tak jako mimochodem) několik žertíků. Tým kolem Jimmyho Kimmela letos faux pas neudělal, ale při vší snaze se jim podařilo vytvořit jeden z nejstarilnějších přenosů za poslední roky. Tak snad do budoucna s postupnou obměnou akademie přijde i odvázanější podoba předávání cen.