Recenze: Sněhurka a lovec

Na Sněhurku a Lovce jsme se na rozdíl od Sněhurky s Julií Roberts v redakci docela dost těšili. Trailery slibovaly osobitou vizuální stránku, epický rozmach a řádně temné podání klasické pohádky. O hlavní role se navíc podělili Charlize Theron (Prometheus), Chris Hemsworth (Thor) a Kristen Stewart, která musela protrpět pět dílů Stmívání, a tak je vždycky dobře, když může divákům předvést, že v jejím repertoáru najdeme víc, než jen submisivní Bellu. Jenže ouha. Sněhurka a lovec je bohužel jeden z těch případů, kde je propagační kampaň perfektně zvládnutá, trailery klamou tělem a ve skutečnosti skutek utek.

Kterak Sněhurka královně zadnici nakopala

Asi nikoho nepřekvapí, že zápletka vychází z klasické pohádky o Sněhurce (Stewart), doplněné o několik „zlepšováků“. Zlá královna Ravena (Theron) si spokojeně vládne uzurpovanému království, jenže při jedné z konzultací s kouzelným zrcadlem se dozvídá, že by ji Sněhurka mohla jednoho obzvláště nejkrásnějšího dne zlikvidovat. Zároveň je však Sněhurčino srdce lékem na královnino stárnutí, takže zabitím nevlastní dcery může Ravena sfouknout dvě mouchy jednou ranou: Zbaví se své jediné slabiny a ještě získá nesmrtelnost. Jenže Sněhurka prchne a královna po jejích stopách posílá zkušeného lovce (Hemsworth). Ten však princeznu nezabije, nýbrž se s ní spojí a pomůže jí proti královně povstat. Do toho se mísí otrávená jablka, trpaslíci, zamilovaní princové a další tradiční atributy, bez kterých by Sněhurka nebyla dostatečně sněhurkovitá.

Na klasickém příběhu vlastně ani nic moc měnit není potřeba a temná příchuť je už jen bonus. Příjemná je také snaha zlo polidštit. Královna není svině jen tak z plezíru. Bohužel, za mlada s ní chlapi lidově řečeno vyjebávali (obrazně, doslovně a bůh ví jak jinak ještě), což už nehodlala dál snášet a vzala osud do vlastních rukou. Jenže silná asertivita nefunguje moc dobře v kombinaci se vztekem, temnou magií a zjevným šílenstvím. Pokud hádáte, že si v Ravenině blízkosti nemůže být nikdo jistý svým životem, hádáte správně a Charlize Theron si běsnící čarodějnici patřičně užívá.

S ostatními postavami už to bohužel tak slavné není. Kristen Stewart je v proaktivní roli rozhodně tisíckrát sympatičtější, než v libovolné sekundě Twilightu, ale pokud znáte její výkony z menších filmů, pak víte, že má na víc. Ve Sněhurce bylo na můj vkus přeci jen pořád ještě příliš ustrašených a vytřeštěných výrazů, při kterých vás přepadne pocit, zda není postava (nebo snad herečka) na pokraji nervového zhroucení. Chris Hemsworth se se sekerkou umí ohánět stejně dobře jako s kladivem, ale v součtu hraje roli „roztávajícího drsňáka“, který vás ničím nemůže překvapit. Stejně tak Sam Claflin, jehož princ je ve filmu daleko víc, než upoutávky dávaly tušit. Bohužel, jeho jediným úkolem je být slepě zamilovaný do Sněhurky. Trpaslíci jsou v zásadě jednolitá masa pidimužíků bez výraznějších osobností, jejichž posláním je posouvat děj kupředu a provozovat nepříliš vtipný humor.

Logika je pro autory sprosté slovo

Takže se nám sešla celá řada dobrých herců, jejichž postavy nejsou příliš prokreslené. V některých filmech by to možná nebyl až takový problém, ale Sněhurka vedle postav nemá až tak co nabídnout. Díky inspiraci pohádkou příběh asi nikoho ze židle nevytrhne, a to se ještě musíte připravit na celou řadu logických lapsů a dalších scenáristických nedodělků.

Tak třeba: Trpaslíci zajmou Sněhurku a lovce a chtějí je zabít. Najednou na ni ale jeden z trpaslíků koukne, pozná v ní „vyvolenou“ a od té chvíle jí kdokoliv koho potká, bez zbytečných otázek následuje do boje na život a na smrt. Nebo: V určitý moment proběhne známý polibek, který Sněhurku vzkřísí z mrtvých. Nikde není vysvětleno, proč je polibek oživující. A pokud tím důvodem má být „pravá láska“, tak to se na mě nezlobte, ale několika pohledy z očí do očí láska opravdu nevzniká.

Vůbec celý romantický potenciál filmu je trestuhodně nevyužitý. Náznak romantiky je jeden z mála motivů, kterým tvůrci dokázali skutečně přilákat mou pozornost, ale zatím to vypadá, jako by si pořádné vztahové veletoče šetřili až na případné pokračování. Další díra: V temném lese Sněhurku dokáže najít jenom lovec, ale jakmile se přidá na její stranu, bez problémů ji tam pronásledují královnini vojáci. A konečně: Zhruba ve dvou třetinách filmu se královna za Sněhurkou najednou přenese mávnutím kouzelného proutku osobně. Chápu, že kdyby to udělala hned na začátku, neměli bychom žádný film, ale tohle prostě bije do očí.

Zachrání film vizuální zážitek?

Dobře. Postavy jsou jen hrubě narýsované, děj nikterak neoslní a celý scénář je celkově děravý jak řešeto, jenže trailery slibovaly, že tohle bude primárně o audiovizuálních orgiích, no ne? Bohužel, ani tahle stránka film nezachrání. Na jednu stranu je sice pravda, že za relativně malý rozpočet přinesli tvůrci celou řadu působivých triků, kulis či kostýmů, ale drtivou většinu z nich uvidíte v trailerech a na nic moc navíc nezbyly peníze. Každý překrásný záběr pohádkového lesa či hořící vesnice je tak vykoupený několika desítkami minut povídání za křovím.

Kamera se málokdy vznese do oblak, hrad se nám představí jen z dálky a asi ve třech komnatách, a když k němu přitáhne armáda, soustředí se veškerý útok na jednu nevelkou bránu a nádvoří. Navíc ta „armáda“ je asi padesát chlapů na koních, i když by čistě hypoteticky mělo jít o bitvu dvou království.  Žádného Pána prstenů zkrátka nečekejte. A to nejen po kvantitativní, ale i po kvalitativní stránce, protože klipař Rupert Sanders akci točit opravdu neumí!

V trailerech to nebylo patrné, ale přímo ve filmu je každá akce sestříhaná tak, abyste nic neviděli déle, než několik vteřin a navíc je kamera hrozně blízko a příšerně se klepe (jako by se nějaký amatér snažil napodobit Bournea), takže vás v té změti šmouh vůbec nemusí mrzet, že předváděná choreografie působí značně fádně. A abych byl úplně přesný, kamera se vlastně třese kdykoliv, když se něco „děje“ (když se utíká, blouzní atd.), takže polovinu filmu nic nevidíte. Nemluvě o tom, že navzdory tomu, že byl celý film (podle IMDb) točený na filmový pás, působí některé záběry z bitev laciným digitálním dojem. Jako by někdo odfláknul postprodukci. Vyloženě pochválit se z technického hlediska dá jedině hudba, kterou matador James Newton Howard dokáže z diváka ždímat takové emoce, k jakým se film ve skutečnosti vůbec nepropracoval.

Verdikt

Sněhurka a lovec je hořkou ranou pod pás, protože slibuje něco, co ani zdaleka nedokáže splnit. Na první pohled dostáváme líbivý vizuál, sympatické herce a působivou hudbu. Jenže pod povrchem jsou jen prázdné dialogy, rozvleklý příběh (za dvě hodiny se prakticky nic nestane), díry v logice, slabá akce a všeobjímající nuda. Pokud vám nevadí roztřesená kamera nebo zbožňujete kohokoliv z herců, můžete si připsat bod k dobru, ale pro ostatní bude Sněhurka a lovec dost možná slušné zklamání.