Těsně před premiérou Nolanovy novinky Tenet se hodně řeší, že je snímek natočený téměř bez digitálních triků. Zavzpomínejte si, jak realisticky režisér přistupoval ke svému předchozímu snímku, Dunkerk:
Že si Christopher Nolan potrpí při natáčení svých filmů na maximální možnou autenticitu, to není žádné tajemství. Co všechno podstoupil, při natáčení Dunkerku, který pořád ještě můžete vidět v našich kinech?
Začalo to už při psaní scénáře. Dunkerk je svojí strukturou vlastně experimentální film. Nolan ho již dříve označoval jako svým způsobem vrchol jiného, podstatně delšího příběhu, který byl osekaný na dřeň. Není tu žádná expozice, nepoznáváme jednotlivé postavy, nesledujeme úmysly nepřátel, politickou situaci nebo pokyny z válečného velení. Celou dobu máme být pouze s postavami uprostřed evakuace a prožívat s nimi tu hrůzu. Christopher dokonce šel tak daleko, že jeden čas zvažoval, že by film natočil zcela bez scénáře. Jen by rozvrhl jednotlivé scény a v nich nechal jednotlivé situace plynout. Jeho manželka a producentka filmu Emma Thomas mu ale obratem řekla, že se asi zbláznil a scénář normálně vznikl, i když se zrodil opravdu rychle a měl jen 76 stran.
Natáčelo se přímo na plážích v Dunkerku, kde je pořád ještě v zemi nevybuchlá munice. Kdykoliv tedy štáb odpaloval filmovou pyrotechniku, musel nejprve v tom samém místě provést jednu předběžnou detonaci, aby měl jistotu, že později neodpálí skryté miny. Nolan také na pláži používal skutečné tankery, které nechal namaskovat jako dobové lodi.
S pomocí počítačových triků by sice šla vyrobit naprosto věrná replika, ale výsledek by podle Christophera zkrátka nebyl takový. Herci byli ve skutečných kulisách, kolem nich se používaly skutečné (trikové) nálože a nic z jejich okolního prostředí nevznikalo s pomocí zeleného plátna, ani se příliš netočilo ve studiu – v maximální míře se natáčelo na lokacích. Nolan se chtěl zkrátka situacím dostat patřičně pod kůži a jak můžeme vidět na přiložených fotkách, sám neváhal jít přímo k akci, i kdyby to mělo být v hluboké vodě.
Dalším rozměrem zprostředkovaného zážitku bylo natáčení na kamery IMAX. To, jak je film konstruovaný, jen s minimálními dialogy, napomáhá řešit nepříjemnou skutečnost, a to že IMAX kamery jsou hlučné. Dialogy se proto s nimi točí jen obtížně a Nolan nemá příliš v lásce postsynchrony. Co je ale výhodou IMAX kamer, je královský obraz, který nabízejí.
Aby byl obraz perfektní, musely kamery naprosto všude. Jednou ze scén, kterou natáčely, byla i havárie letadla. Jak už jsme se dozvěděli v minulosti, Nolan nechal zakoupit skutečné letadlo a havarovat jej do moře, opět se nejednalo o žádný počítačový trik. (Později Nolan ještě dovysvětlil, že se používaly funkční repliky skutečných letadel, nikoliv autentické historické kusy). A kamera byla na palubě. Kameraman Hoyte Van Hoytema vysvětluje, že kamera byla zajištěná proti nárazu a vniknutí mořské vody a počítalo se s tím, že se ji podaří včas vylovit, protože vrak letadla bude plavat. To se ale nestalo, vrak šel hodně rychle ke dnu, a trvalo více než 90 minut, než potápěči kameru vylovili. Tlak v hloubce ochranný obal zničil a mořská voda se dostala všude. Nicméně filmový pás se podařilo v temné komoře dokonale očistit a nakonec film vyvolat a záběry vypadaly skvěle, jak jsme se mohli sami v sálech přesvědčit.
Podobný styl práce je samozřejmě k dispozici jen nejužší filmařské špičce, ale právě snímky jako Dunkerk potvrzují, že když už se takhle autentické natáčení podaří, výsledek může stát skutečně za to.
Příspěvek byl poprvé publikovaný 11. 9. 2017.
