Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly byli nečekaným překvapním. Gore Verbinski tenkrát natočil vizuálně povedené, svěží dobrodružství, které korunoval svým nečekaným výkonem Johnny Depp jako věčně opilý Jack Sparrow. Dvojku a trojku výrazně poškodilo, že se začaly chystat ještě předtím, než byl dokončený scénář. Oproti svěžímu příběhu z jedničky se nabalila spousta nepřehledné mytologie, filmy mají přepálenou délku a mimo akční scény se čím dál tím víc vlečou (zvlášť trojka). Dvojka a trojka nicméně pořád skvěle vypadají, Sparrow se nepřejedl a Verbinskimu se podařilo připravit skutečně strhující akční sekvence.
Čtyřka byla určitým ukročením do strany, kdy se z dosud vedlejšího Sparrowa stala skutečně hlavní postava, ztratila se předchozí lehkost, zmizela vizuální finesa a navzdory obřímu rozpočtu snímek často vypadal jak na divadle. Uplynulo několik let, během kterých se Depp podle mnohých stal variací na Sparrowa i ve skutečnosti, dlouhé natáčení provázely nejrůznější komplikace, a tak nelze nikomu mít za zlé, pokud se na Piráty z Karibiku: Salazarovu pomstu netěšil. Jenže ono to nakonec nedopadlo vůbec zle.
Tedy, aby bylo jasno. Piráti z Karibiku 5 nepřinášejí naprosto vůbec nic nového. Neriskují, neprovokují a rozhodně se ve svém velkofilmovém snažení nijak nepřetrhnou. Příběh je jednoduchý a příliš se neřeší, jestli detaily sedí. Hlavní je, aby na první pohled všechno fungovalo a vyprávění bylo dostatečně kompaktní, což se na druhou stranu rozhodně splnit povedlo.
Všechny postavy více či méně hledají bájný Poseidonův trojzubec. Mladý hrdina Henry (Brenton Thwaites) proto, aby zlomil kletbu svého otce. Astronomka Carina (Kaya Scodelario) artefakt díky svým znalostem dokáže najít. Jack Sparrow dovede výpravu na místo určení dostat a jedině trojzubec jej dokáže ochránit před záporákem Salazarem (Javier Bardem). Ten se chce Jackovi pomstít za to, že jej proklel k nemrtvému životu a samozřejmě by nějaké to využití pro trojzubec také našel. A starý známý kapitán Barbossa (Geoffrey Rush) Sparrowa pronásleduje proto, aby si zachránil holý život – Salazar je totiž odhodlaný vymýtit vedle Jacka také všechny ostatní piráty.
Příběh tu skutečně slouží jako pojítko jednotlivých akčních scén, dost mi ale vyhovovalo, že se místo mytologie snažil při vší své stručnosti soustředit spíš na postavy. Jistě, nikdo nečekal nějaké složité psychologické črty, ale je fajn, že většina charakterů má alespoň nějaké základní emocionální pohnutky a postavy jsou také s dějovou linkou solidně propojené – nikdo tu není jen proto, aby dělal křoví.
Jako první se pozornost logicky stočí ke Sparrowovi, protože vždycky byl nejvýraznější figurou celé série. Ani napopáté se vlastně nic nezměnilo. Pořád je to ten samý opilec, který nejde pro vtipnou průpovídku daleko, na jednu stranu je mazaný jak liška, ale také má víc štěstí než rozumu. Svojí hlubokou sobeckostí dokáže vyčarovat řadu úsměvných situací, ale také jí vlastně způsobí jeden ze základních problémů celého příběhu. Depp v roli už dávno není takovým zjevením, jakým kdysi býval, ale minimálně za sebe musím říct, že figurka Jacka Sparrowa povětšinu času pořád funguje, a to je zásadní.
Kolem Sparrowa se toho hodně točí, ale už není ústředním tahounem, síla je rozložená na více frontách. Ze starších filmů se vrací Barbossa, který je hodně odstrčený do pozadí a nejvíc zabírá v momentech, kdy se špičkuje s Jackem. Podobě většinou funguje také Jackova posádka, která nicméně má o něco víc prostoru (nebo tak přinejmenším působí) a především první důstojník Gibbs (Kevin McNally) má několik povedených komediálních momentů.
