Není nic snazšího než vyvolávat duchy v domě s velmi temnou a pohnutou minulostí. Přesvědčila se o tom Debbie, která ke své smůle nerespektovala základní pravidlo „hry" Ouija. To praví, že by ji člověk v žádném případě neměl hrát sám. Z blonďaté krásky, která měla život před sebou, se kvůli tomu stal oběšenec, jenž už to má za sebou. Truchlící přátelé její náhlý odchod nemůžou pochopit a při pátrání po možných důvodech v Debbiině pozůstalosti narazí i na dřevěnou desku Ouija. Není nic snazšího než se na to zeptat přímo Debbie. A ještě lépe – zeptat se na místě, které bylo němým svědkem jejího tragického konce. Asi žádný z účastníků spiritistické seance ale ve skutečnosti nevěří tomu, že by se od kamarádčina ducha něco dozvěděli. Jenže pak s nimi začne deska komunikovat.