Příběh violoncellisty, který po rozpadu orchestru hledá uplatnění v rodném městečku v podhůří japonských Alp a více méně omylem je nachází ve firmě, zabývající se přípravou nebožtíků na poslední rozloučení, oblétl díky oscarovému ocenění celý svět. Pro svého tvůrce znamenal raketový nárůst popularity – a pro svět japonského filmu dlouho očekávaný impuls k novému tvůrčímu vzepětí. Spojení japonské estetiky smrti se zvukem "evropského" violoncella nenechá chladným ani toho nejcyničtějšího diváka.