Vetřelec vs. Predátor (2004)

Než se tyhle dvě nejpopulárnější příšery sešly na filmovém plátně, tak se už dávno utkaly v komiksech a počítačových hrách. Crossover režiséra Paula W.S. Andersona však žádný příběh z nich neadaptoval a radši obě rasy se skupinou lidí zavedl do starodávné pyramidy pod ledem Antarktidy, kde Predátoři skládají zkoušku dospělosti. Snímek dostal přístupnost PG-13, takže násilí na lidech bylo co nejvíc zredukováno. Museli jsme si proto vystačit s jedním záběrem na stříkanec krve a vyskočením chestburstera z hrudníku.

Film bohužel schytal ostrou kritiku v recenzích, i od samotných fanoušků obou sérií a nebyla na tom na vině jenom vyměklejší přístupnost. Pošlapání odkazu obou franšíz bylo hodně bolestivé. Řešilo se, že Predátoři mají jiné vidění, chladné prostředí se neslučuje s jejich preferencí tepla a horkého podnebí a kritizován byl také urychlený životní cyklus chestburstera a následně krátká doba dorůstání do dospělého jedince. To ale Anderson odůvodnil slovy, že to má na svědomí množství hormonů, jimiž Predátoři ládovali vetřelčí královnu. Ze zástupu nezajímavých postav vyčnívají jenom dvě - hlavní hrdinka Alexa Woods, kterou ztělesnila Sanaa Lathan, měla zřejmě být jakousi novodobou Ripleyovou. A pro zachování vetřelčí kontinuity se ve snímku objevil Lance Henriksen coby Charles Bishop Weyland, průkopník moderní robotiky, což bylo milé plus.

Co si ale budeme povídat i dialogová úroveň se nemůže ničím moc pyšnit a a atmosféra v té zimě kdesi zamrzla, Predátoři jsou neohrabaní a hned dva po sobě zabije jeden a tentýž xenomorf. Sem tam se najde fajn záběr a triky jsou také povedené, ale to je na napjatě očekávaný, první filmový střet obou ras, prostě málo. Potenciál se příliš využít nepovedlo. Sluší se zmínit, že část filmování probíhala v barrandovských ateliérech, kde vyrostla značná část kulis.