Filmový fanoušek by předpokládal, že letošní rok bude ve znamení Avengers, Prométhea, Batmana nebo Hobita. Ale ne. Rok 2012 bude rokem Sněhurek. Kolega Anarvin se s tímhle faktem vtipně vypořádal v Souboji Sněhurek a na mě nezbývá, než zrecenzovat první z nich. Tu od Tarsema Singha, který ani ne před půl rokem uvedl do kin Válku bohů.
Příběhová linie příliš nesklouzává od prověřeného schématu, ale i v téhle Sněhurce se dočkáme jistých (i když nijak brutálních) změn. Potom, co Královnina (Julia Roberts) marnivost a nestřídmý životní styl uvrhne království do velikých dluhů, je panovnice nucena řešit nastávající situaci. A řešení se nabízí, když na hrad zavítá mladý, polonahý a především bohatý princ (Armie Hammer). Královna samozřejmě ihned zavrhne fakt, že by za něj mohla provdat nevlastní dceru, princeznu Sněhurku (Lily Collins) a začne chystat svatbu pro sebe. Jenže její plán nevyjde a Jeho Veličenstvo si padne do noty právě s mladičkou, poněkud bledou dívkou. Jako každá zhrzená a světaznalá žena to Královna vyřeší po svém: nechá ji zabít.
A stejně jako všechny její dosavadní kolegyně (nevyjímaje Charlize Theron, která si v druhé chystané Sněhurce pro tento úděl najala rovnou Chrise Hermswotha), požadovaného výsledku nedosáhne. Namísto toho se Sněhurka v lese dá dohromady s bandou loupeživých trpaslíků a společně s nimi začne okrádat výběrčí daní. A dál? Myslím, že si to dokážete vyvodit. Tedy až na souboj s obřími loutkami a drakem. Ale nebudu vám kazit překvapení.
Tak trochu jiný Tarsem Singh
Čtvrtý celovečerní film Tarsema Singha rozhodně nemůže být osočován z toho, že se tu nic neděje. Právě naopak. Když nemáte vynalézavě pojatý souboj, následuje alespoň slovní přestřelka. Nicméně je to ale jiný Tarsem, než jsme byli doposud zvyklí. Přihlédneme-li však k faktu, že vlastně i jeho starší film Pád byl sám o sobě poněkud bizardnější pohádkou, není potřeba vyhledávat důvody proto, proč si zvolil zrovna tohle téma.
První letošní Sněhurka je pohádka postmoderní, místy velice vtipná, přestylizovaná a neskutečně hravá. Jistě, jako spousta pohádek i tahle má momenty, kdy je starší (a cyničtější) divák nucen červenat se trapností, ale pořád musíme brát v potaz, že dětem to bude připadat ohromně vtipné. A nám vlastně taky a trapné to nazýváme pouze proto, že se stydíme za to, jak se nám to líbí. Ale dost s rozebíráním pravidel žánru. Singh ve své Sněhurce kloubí hned několik prvků.
Krásné kostýmy v rytmu Bollywoodu
Tak předně, konečně se (s nečekaným humorem) vyjadřuje ke svému Indickému původu a Bollywoodu vůbec. Pokud jste někdy viděli nějaký Bollywoodský trhák, budete mít pochopení pro finální taneční scénu. A nezůstává pouze u toho. Jako i v jeho dosavadních filmech, i zde hrají hlavní roli výprava a kostýmy. A tak i když máme ve filmu jen něco kolem pěti lokací, nevadí to. Po pravdě ani nemáte moc možnost si toho při daném tempu všimnout. Kostýmy jsou již tradičně naprosto úchvatné a právě na Sněhurce se mohla Tarsemova dvorní kostymérka Eiko Ishioka vyřádit. Smutnou zprávou pro všechny fanoušky je, že tato nadaná návrhářka začátkem roku zemřela a žádný z budoucích Tarsemových filmů tak už nikdy nebude vypadat stejně, jako ty předchozí.
Hereckému obsazení nejvíce vévodí Julia Roberts, která si svou Královnu neskutečně užívá. Ano, je to žena marnivá, ale také nesmírně praktická, která zkrátka nemá ráda, když věci nejdou podle jejího plánu. Pro to musí mít člověk pochopení. Lily Collins coby Sněhurka je po většinu času roztomilá 
(pokud se to o někom s takovým obočím dá říct) a Armie Hammer nečekaně šarmantní. Mezi ním a Sněhurkou to dokonce zajímavě jiskří a jako pár jsou uvěřitelní. Trpaslíci (které tu nehodlám vyjmenovávat) nepůsobí pouze jako křoví a za těch sto devět minut vám dokonce přestanou splývat v jeden dav.
Dabing (je to přece pohádka) by se dal nazvat povedeným, nebýt Vojty Dyka coby Prince. Což můžeme stále brát jako pochvalu vzhledem k tomu, jak kvalita dabingu u nově uváděných filmů rok od roku klesá.
Verditk
Je to naivní, rozjuchané, cukrkandlové a přestylizované. Ale proč ne? Pohádka si něco takového může dovolit, a když splňuje i ostatní atributy - vtip, šarm, zlo versus dobro - je to jen dobře. A něco, co by se tak blížilo klasické pohádce, jsme tu už dlouho neměli. Nemusíte mít rádi Tarsema Singha, ale jeho Sněhurku si bez cynických brýlí užijete. A když ne vy, tak děti rozhodně. A dětmi jsme přece v jádru my všichni.
