Recenze: Pan

Recenze: Pan | Fandíme filmu
Pohádkové dobrodružství na steroidech přináší tak akorát hašteřivé hrdiny, objevování krásné země Nezemě a tím správným způsobem vyšinuté akční scény.

Možná je to jen můj osobní dojem, ale americká popkultura je Peterem Panem tak přehlcená, že jsem snímek Pan neočekával s žádným velkým nadšením. Zahraniční ohlasy dvakrát příznivé nebyly a trailery vypadaly jako slušný bordel, kde pravá ruka neví, co dělá ta levá. Takže je docela dobře možné, že svou roli sehrála nízká očekávání, nicméně mne novinka režiséra Joe Wrighta (Hanna, Pokání) prakticky ve všech směrech příjemně překvapila.

Film je prequelem klasického příběhu Petera Pana, takže pokud neznáte pohádku o Petrovi a Wendy (případně její adaptace) důkladně, budete mít tu a tam pocit, že vám film odpírá některé detaily, protože předpokládá, že Panův svět znáte. Jindy se na panovskou „mytologii“ zcela zjevně odkazuje v různých vtípcích a perličkách, které filmaři pro pozorné diváky připravili. Jinak se ale začíná úplně na začátku. 

Sirotek Peter (Levi Miller) je unesen během druhé světové války z bombardovaného Londýna piráty v létajících lodích. Plachetnice odplouvá po obloze do země Nezemě, kde musí Peter pod nadvládou piráta Černovouse (Hugh Jackman) v dolech kopat vzácný elfí prach. Tam se také chlapec seznámí s prostořekým dobrodruhem Hookem (Garrett Hedlund) a společně se zapletou do povstání proti Černovousovi, v jehož středu stojí kmen lesních válečníků, v čele s udatnou princeznou Tiger Lily (Rooney Mara).

Děj filmu není nikterak zvlášť originální a také postavy se inspirovaly, kde jen mohly. Velice záhy se navíc dozvídáme, že je Peter vyvolený. Což je ten snad vůbec nejotravnější vypravěčský konstrukt, který ve fantastických filmech můžeme najít. Ve filmu určeném primárně dětem pak podobný motiv zamrzí dvojnásob. Opravdu mají děcka poslouchat, že něco změnit může jen osudem vybraná, výjimečná osobnost? Není už z podstaty sympatičtější hrdina, který se za dobrou věc postaví bez jakýchkoliv předpokladů, jednoduše proto, že nedokáže jen přihlížet?

U Wrightovy novinky ale není nejvýraznější o čem je, ale jak o tom všem je. A Pan je jak utržený ze řetězu. V jádru je film pro děti. Ale správně nekompromisní, jako příběhy Roalda Dahla. Pan ze svých nejmenších diváků nedělá křehká poupátka, která nesmí vidět nic škodlivého. Naopak. Film je spolupachatel, které dělá společně s dětmi lumpárny. Šibalský strýček, co vás naučil první sprosté slovo. Jeptišky, které vedou sirotčinec, děti týrají a vy nechcete, aby se napravily, ale aby dostaly pořádně po čenichu. V lese nečeká roztomilý medvídek, ale docela strašidelní nemrtví ptáci. A s gustem si Pan spolu s dětmi vychutná také infantilní vtípky, jako když si při jedné honičce chudák Peter narazí pytlík.

K dětství ale nepatří jen potměšilost, ale také chuť objevovat a velká fantazie. Obojího nabízí Pan do sytosti. Před hrdiny se otevírají stále nové a nové obzory a létající ostrov (Nezemě) je rozhodně místo, které by každý objevitel chtěl navštívit. Obří přístaviště plné létajících lodí spojují se zemí rezivějící výtahy a lanovky a uprostřed obrovských dolů se kopáči scházejí, aby spolu mocným sborem prozpěvovali rockové hity, které v časech druhé světové války ještě nebyly ani zdaleka složené. Za hradbami pirátských dolů se pak rozprostírají hluboké pralesy s pestrou faunou a flórou, protkané burácejícími řekami a poseté barevnými domečky domorodých válečníků.

V tom všem se proplétají ústřední postavy, se kterými je radost trávit čas. Petra bohužel scénář občas tlačí k až přílišnému kňučení nad ztracenou maminkou, ale když má možnost být zvídavý objevitel a nenapravitelný drzoun, je bezva. Levi Miller rozhodně patří k těm přirozenějším dětským hercům posledních let. Hugh Jackman ztvárnil Černovouse jako obrovskou, přehrávanou karikaturu. Nosí paruky, neustále řve a koulí očima. A do světa létajících lodí, kde piráti platí jeptiškám za dětské otroky do dolů, to prostě sedí. Tiger Lily (Rooney Mara) naštěstí není žádná dáma v nesnázích, kterou je potřeba zachránit. Naopak nejednou neváhá chlapy kolem sebe uvést do správných mezí a ukázat jim, jak se to správně dělá.

Zdaleka největším překvapením je ale Garrett Hedlund. Doposud ve filmech vystupoval buď jako toporný panák nebo zakaboněný nemluva. Teď je z něj najednou neskutečně charismatický sebestředný parchant, který nejde pro jízlivou poznámku daleko. Ve svém klobouku a s povahou, jakou Hook ve filmu má, dokonce nechává vzpomenout na Indianu Jonese nebo Hana Sola. Jakkoliv je ale Hedlundův výkon nečekaný, jeden člověk ho přeci jenom zastiňuje. Adela Akhtara budete znát nejspíš jedině z černých komedií Čtyři lvi nebo Diktátor, přesto si s přehledem krade jakoukoliv scénu, ve které se objeví. Jeho pan Smee je skvěle vystřižená komická figurka, ve které se krásně pere zbabělost, chuť udělat správnou věc a groteskní nešikovnost.

A kdyby nebylo fajn už jenom trávit čas s hašteřivými hrdiny a objevovat s nimi malebné kouty země Nezemě, pořád jsou tu ještě naprosto šílené akční scény. Ve filmu jsou k vidění souboj letounů z druhé světové války s vzdušnými piráty, honička létajících plachetnic, která není o nic méně dynamická, než auta řezající zatáčky v ostrých uličkách, nebo pěstní souboj na trampolíně uprostřed džungle. To všechno navíc v naprosto parádním 3D. Sám nepatřím k příznivcům třetího rozměru, ale zrovna Pan byl pro mne asi nejvýraznějším trojrozměrným zážitkem od dva roky staré Gravitace. Film má totiž ideální předpoklady k tomu, aby nakročil do prostoru. Často se cestuje vzduchem, scénu sledujeme přes členitou palubu starodávné plachetnice, přes větve pralesa nebo vzpěry dolů. Oko má tedy kde brát vodítka a hloubka obrazu parádně vyniká.

Ale zpátky na zem. Pohádkový drogový trip završuje zatraceně sterilní odvykačka. Děj se přesouvá z bohatých lokací do křišťálových jeskyní, kde všechno (s lehkou nadsázkou) vypadá jak v Pevnosti samoty ze starého Supermana. Všude svítí průhledné šutry a to je tak nějak všechno. Jako by najednou filmařům došly nápady. Všechno se navíc vyřeší tak, že Petrovi spojenci udělají podle jeho pokynů něco, co mohli naprosto bez problémů udělat už dávno úplně sami... A aby problémů nebylo málo, běží film ve většině našich kin s dabingem. V tomhle případě se opravdu krutě nepovedl. Repliky jsou naprosto bez života, vtipy jsou pohřbené. Sborové písničky jsou přezpíváním do češtiny totálně znehodnocené, jen aby o chvíli později jiná píseň z nějakého důvodu zazněla anglicky. Naštěstí ale pár kopií v původním znění v českých kinech k dispozici je, takže kdybyste Pana chtěli zkusit, berte jej v téhle podobě.

Verdikt

Pan působí jako film, který natočilo dítě s filmařskými schopnostmi dospělého. Nepřináší nic nového a jen si hraje s už dávno známými hračkami. Ty k sobě ale skládá v bláznivých kombinacích, které jsou odvážné a nečekané. Navíc ani přes veškerou vypravěčskou zběsilost nikdy Pan nezačne být přeplácaný a nepřehledný. Tu a tam mu nápady dojdou, a pak neoriginální základ o to bolestněji vyniká. Pozitiv je ale tolik a jsou natolik intenzivní, že prostě nemůžu jinak a musím se soustředit hlavně na ně. Joe Wright ve mě probudil malého zvědavého nezbedu s pusou dokořán a za to mu patří dík. 

Naše hodnocení
7/10

Související články

Logo Fandíme filmu

Šéfredaktor webu je Petr Slavík, e-mail redakce@fandimefilmu.cz

Máte-li zájem o inzerci na našem webu napište nám na e-mail redakce@fandimefilmu.cz

Ochrana osobních údajů | Zásady používání cookies | Pravidla webu | Upravit nastavení soukromí

© 2011 - 2024 FandimeFilmu.cz / All rights reserved / Provozovatel webu je Koncal studio s.r.o.
Koncal studio s.r.o., IČO: 03604071, Lýskova 2073/57, Stodůlky, 155 00, Praha 5

adblocktest