Očekávanému historickému dramatu Exodus: Bohové a králové je vyčítáno, že do prakticky všech hlavních rolí (obyvatelstvo území Egypta a blízkého východu) obsadilo bělochy. Herci tmavé pleti si zahráli různé sluhy, otroky či druhořadé padouchy. Proč to? A je kritika zasloužená?
Můžeme diskutovat o tom, zda by historicky důslednější obsazení přilákalo do kina dostatek diváků a tím pádem bylo reálné podobně nákladný film financovat. Jsou diváci z nejsilnějších filmových trhů na bledé tváře ve velkofilmech zvyklí? Nebo je otevřeně vyžadují, z nějakých uvědomělých či neuvědomělých xenofobních důvodů? Nebo jde o to, že tváře musí být především známé? Je takových mezi herci tmavé pleti nedostatek? Nebo se počítá s křesťanským publikem a biblická témata jsou v západní kultuře s bělošským vyobrazením postav nepřekonatelně spjata? Možná lze na některou z položených otázek odpovědět ano, možná se jenom filmová studia domnívají, že to tak je. A to vlastně stačí. Protože málokterý investor chce být ten, kdo utratí svoje stamiliony za odvážný projekt, jen aby si ověřil, zda zažité domněnky platí nebo jsou naprosto liché.
Pak je tu praktická část věci. Lze předpokládat, že bělochů je v hollywoodu nejvíc. Víc se jich tudíž uchází o jednotlivé role, mají za sebou velké sítě profesních vazeb, výrazná portfolia, následně tedy větší páky při boji o ty nejzajímavější role. Možná filmař chce do chystaného projektu obsadit tmavého herce, který jako by vypadl z oka historické postavě. Ale pak je tu uznávaný běloch s osmi Oscary na poličce, který roli považuje za zajímavou výzvu a moc dobře se zná se šéfem studia, kterému už v minulosti vydělal miliony. Anebo se ten běloch kamarádí rovnou s režisérem, který je na něj zvyklý z předchozích filmů a ví, že je na něj spoleh - do všech rolí se dokonale ponoří.
No a konečně je tu také otázka, jak moc vlastně je takové průměrné historické drama (lépe řečeno tedy asi velkofilm s historickou příchutí) realistické. Nenalíčené ženy, všudypřítomná špína a záplava průměrně vypadajících jedinců, kteří se neumějí pořádně vyjadřovat, se obvykle na plátnech nevyskytují. Romantická láska v řadě kultur a období téměř neexistovala, příkladní hrdinové plní dnešních hodnot a ideálů také moc ne. Tedy obecně vzato - Je vůbec tradičně vystavěné filmové vyprávění slučitelné se vzorci chování lidí, kteří žili před stovkami let? A jak často slýcháme dialogy v původním jazyce daného místa a doby? Jednoduše řečeno, určit, kde přesně by měla být zábava pro masy (byť ověnčená přídomkem „historická“) doslovně věrná předobrazu a kde už si může dovolit odchylky, je značně složité a pro většinu diváků asi i individuální.
Stále se pohybujeme v rovině určité interpretace, předstírání, vypravěčství. Konkrétní výjevy prvoplánově slouží k ilustraci motivů příběhu, propracovanost těch ilustrací celkový dojem už jenom určitým způsobem dobarvuje (Což kupodivu není myšleno jako narážka na barvu pleti herců). Takže když si chce parta bělochů hrát na Egypťany, je to vyloženě špatně? Mělo by něco takového být rovnou tabu, nebo stačí, když film jasně zdůrazní, že se nepokouší o realistické uchopení?
Co se vlastně snažím říct? Rozumím tomu, že rozdělení obsazení na bílé hrdiny a pány a černé bídáky a kmány může (i kdyby jen podprahově) podporovat určité stereotypy. Můžu se dovtípit, že asi není dvakrát příjemné, když jste členem (ne)zobrazeného etnika, nebo se s ním máte jak ztotožnit, a filmař vám svým dílem nepřímo naznačuje, že vaše vizuální či kulturní odlišnost je nepodstatná, zaměnitelná nebo snad dokonce nežádoucí. Také je logické, že pokud máme mít pro etnicky rozmanité role k dispozici etnicky rozmanité herce, musejí mít možnost nějak začít. Z toho pohledu lze opravdu Exodus vnímat jako promarněnou příležitost. A už vůbec nic nemám proti přesvědčení, že filmy obecně mohou být odvážnější, pestřejší a nelpět tak zarytě na zažitých vzorech.
Přesto přese všechno mám dojem, že se případ Exodu dost démonizuje, ačkoliv není nijak výjimečný oproti jiným podobným situacím. Ano, možná je takhle přezíravý postoj součástí problému, možná za něj může letitá výchova přezíravými filmy. I kdyby to tak bylo, pořád podle mě není důvod rozdávat takhle štiplavé štulce za to, že se někdo bál vystoupit z řady (nebo na to byl příliš líný). To by potom zasloužil každý druhý. A ještě se hrozně divíme, že Hollywood točí jen fantasmagorie ze smyšlených, sterilních světů, kde snad žádný přešlap udělat nejde.
Pro úplnost na závěr: Pravda je, že si filmaři sami nabíhají, když se chlubí propracovanými charaktery, pečlivou přípravou a rozmanitým castingem (jak už bylo řečeno, to platí pouze ve vedlejších rolích). Jenže reagovat na podezření z rasismu se nenápadně musí a vysvětlovat do médií, že studio spolu s bělošskými hvězdami prostě doufá ve vyšší tržby, to asi úplně nejde...
Jak to vnímáte vy? Měl být Exodus při obsazování filmu historicky věrný? Nebo vás současné obsazení nijak nepohoršuje? Je celá kauza nafouknutá bublina, nebo je naopak dobře, že se podobné věci nepřehlížejí a mluví se o nich?
