Recenze: Pompeje

Režisér Resident Evilů se pustil do katastrofického dramatu a ke katastrofě to nemělo příliš daleko.

Paul W.S. Anderson je zvláštní režisér. Kdykoliv s ním posloucháte nebo čtete nějaký rozhovor, jeho nadšení pro věc je přímo hmatatelné. Tak proč naprostá většina jeho filmů sklízí přinejlepším průměrná hodnocení? Možná je jeho zápal směřovaný špatným směrem. Klukovsky se dovede nadchnout pro všechno ohromující a „cool“, ale nemá v sobě dost trpělivosti na to, aby blyštivá pozlátka dokázal podepřít také poctivými základy. To všechno jsou samozřejmě jen osobní domněnky, nicméně i Pompeje, režisérův nejnovější film, na mě působí dojmem, jako by režisér narychlo smíchal několika úspěšnějších žánrových předchůdců a už se nemohl dočkat, až nám ukáže gladiátorské zápasy a rozmetá starověké město na kusy.

Zápletka filmu je přímočará, a pokud nechcete neustále zvedat oči v sloup, je třeba se hned od počátku smířit se značnou zkratkovitostí a plytkostí celého příběhu. Hlavní hrdina Milo (Kit Harington) se narodil kdesi v Británii, ale celou jeho vesnici vyvraždili Římané a jeho jediného vzali do otroctví, kde je cvičen ke gladiátorským zápasům. Protože na prahu dospělosti už patří k nejlepším bojovníkům, vezmou ho otrokáři z deštivé provincie zápasit do jednoho z tehdejších pupků světa, do Pompejí.

Ještě než se spolu s karavanou otroků doplahočí za městské brány, zamiluje se do mladé aristokratky Cassiy (Emily Browning), která se zrovna kolem veze v kočáře. Proč? Asi že je hezká. Ona se okamžitě zamiluje zase do něj, nejspíš proto, že je „laskavý ke zvířatům“. Což poznáme ze skutečnosti, že trpícímu koni holýma rukama zlomil vaz... Pak čas krátí zápasením v aréně, nicméně podle neustálých záběrů na doutnající kráter Vesuvu je jasné, že je jen otázkou času, kdy všechno smete sopka. A v nastalém chaosu je právě na Milovi, aby Cassiu z hořícího pekla zachránil. Klacky mu při tom hází pod nohy proradný senátor Corvus (Kiefer Sutherland), který si také na Cassiu brousí zuby.

Celý film má poměrně jasné tři základní inspirační vlivy. Nejprve je tu Scottův Gladiátor. Milo je otrokem v aréně, z jeho největšího protivníka (Adewale Akinnuoye-Agbaje) se záhy stává jeho přítel na život a na smrt a společně se staví proti všem soupeřům na kolbišti i všem politickým machinacím, které se z férových zápasů snaží udělat jatka s předem daným výsledkem. Tahle část filmu je sice prolezlá klišovitými dialogy o bratrství, smrti a svobodě, nicméně v soubojových scénách se Anderson předvádí ve velice dobrém světle. Intenzivní šermířské šarvátky mají zdatně naplánovanou choreografii, dojde na souboje jeden na jednoho i hromadné bitvy. Anderson by se jistě skvěle uplatnil jako second unit director pro dramatického režiséra, který chce vyprávět příběh, ale příliš si neví rady s akčními scénami.

Pak je tu druhá inspirace, Cameronův Titanic. V centru všeho je zakázaná láska plebejce a bohaté dámičky, které zakázaný románek zřejmě dodává pocit volnosti. Bohužel, v tomhle případě toho plebejce nehraje charismatický Leonardo DiCaprio a jeho jedinou kvalitami jsou sošné tělo a láska ke koním. Neumí rozesmát, žít naplno, snít ani svádět. Panská dcera Cassia je obdobně nevýrazná dáma v nesnázích, která je v příběhu jen proto, aby ji mohl hrdina v závěru zachraňovat z bortícího se města. Nechybí ani bohatý nápadník, kterého si má dáma v nesnázích proti své vůli vzít. Senátor Corvus taktéž bojuje o svůj domnělý „majetek“ do roztrhání těla, přitom ani v jeho případě není zřejmé proč by něco takového dělal a co jej na nevýrazné dívčině přitahuje. Snad skutečnost, že si mu dovolila odporovat?

Třetí inspiraci lze hledat v velikášských katastrofických filmech ala 2012. V destruktivní závěrečné třetině filmu z nebe neustále padá hořící kamení, z chřtánu sopky se valí prach a láva, zem se otřásá a propadá, chvění vzdouvá na město vlny tsunami. Jako taková destrukce není vyloženě špatná, ale také není nikterak výrazná, Emmerich rozhodně umí daleko zajímavější kousky. Z hlavy si vybavím snad jen moment, kdy vlny ženou lodě ulicemi města, zbytek je naprosto klasické rozpadání budov a utíkání vřeštícího davu. Aspoň že ty Pompeje jsou docela pěkné. Navíc je pořád patrné, že i když Anderson natáčel nejdražší film svého života, k předvádění digitálních triků takového rozsahu by potřeboval peněz ještě víc. Takhle vizuální efekty bohužel tu a tam pokulhávají. Třešničkou na dortu je skutečnost, že kdykoliv potřebují postavy vést dialog nebo se porvat, běsnění jako zázrakem v jejich nejbližším okolí utichne.

Největším problém závěrečné třetiny však je, že může zaujmout jedině jako audiovizuální podívaná. Film totiž nikdy nedovede vybudovat vztah mezi divákem a postavami, nebo alespoň mě tedy bylo naprosto šumák, jestli kdokoliv katastrofu přežije. Milo nemá ani náznak osobnosti a Cassia je vyloženě otravná, už jen proto, že se prakticky všechny postavy mohou přetrhnout, aby za bohatou paničku položily svůj život. Do nepodstatných vedlejších rolí jsou navíc naprosto nepochopitelně obsazení relativně věhlasní herci, jako jsou Jared Harris a Carrie-Anne Moss. Role jim nemá co nabídnout, a tak jen marní svůj čas. Celkovému dojmu samozřejmě nijak nepomáhá ani dabing, se kterým je film zhusta uváděn, v tomhle případě nejen zbytečný, ale také vyloženě mizerný. Banální dialogy jsou v českém znění často přímo k smíchu.

Verdikt

Paul W.S. Anderson dostal krabici fajnových hraček, se kterými se o sebe nebojí pořádně třískat, ale když si mají dát hlavní panáček s hlavní panenkou pusu, nějak to drhne. A to je bláznivá láska vlastně jedinou příběhovou nití, která se táhne napříč celou touhle katastrofou. Pompeje nejsou zcela nezvládnutým filmem, ale chybí v nich cokoliv, co by jim dalo duši a byť jediný moment, který byl nebyl bez potřebného kontextu vytržený z jiného filmu. Paul by se měl zkrátka zase rychle vrátit k blbinám ala Resident Evil, kde lze z jeho klukovského zápalu vytřískat maximum.

Naše hodnocení
4/10

Komentáře 8

neogen | 2016-07-18 00:27:31
strašnééé ten dabing a příběh no tvl

Související články

Na co tento týden do kina? Pusťe si Filmovou Rychlovku!

Šéfredaktor webu je Petr Slavík, e-mail redakce@fandimefilmu.cz

Prodej inzerce zajišťuje agentura AdActive, e-mail info@adactive.cz, telefon + 420 723 000 561

© 2011-2016 FandimeFilmu.cz / All rights reserved

adblocktest