Za pár měsíců tomu budou tři roky, co se nám poprvé na plátně představil plešatý antihrdina Gru s jeho armádou přitroublých žlutých pomocníků a třemi adoptivními dcerkami - Agnes, Edith a Margo. Snímek sice nedisponoval nijak objevným příběhem, leč nápaditým zpracováním a spoustou podařených vtípků si dokázal získat obrovskou přízeň dětského (a co si budem nalhávat, i pořádnou část toho dospělého) publika. Protože úspěch se v zámoří vyčísluje především penězi, a těch jednička utržila požehnaně, bylo jen otázkou času, kdy se Padouch dočká pokračování.
Nad očekávaným projektem se ovšem od samého začátku vznášela kupa otazníků. Dokáže tvůrčí tým (režiséři Pierre Coffin a Chris Renaud s dvojicí scenáristů Ken Daurio a Cinco Paul) udržet vysoce nastavenou laťku a natočit obstojný a smysluplný sequel? A bude polepšený protagonista jako klaďas pořád tak zábavný? Odpověď se pokusím objasnit v následujících řádcích.
Druhý díl začíná přesně tam, kde skončil předchozí film. Autoři si nelámou hlavy s dlouhým představováním postav. Na neznalce jedničky se neberou ohledy a jde se rovnou na věc. Gru se vzdal zločinecké kariéry a snaží se žít jako spořádaný otec a občan, přičemž ani jedno mu nevychází tak úplně podle jeho představ. Zásadní zvrat přichází ve chvíli, kdy si jej k sobě povolá šéf tajemné Antipadoušské ligy jménem Silas Velezadek. Na scéně se totiž objevil nový ambiciózní super-zlosyn a Gru jakožto bývalý kriminálník má nejlepší předpoklady k tomu, aby ho vystopoval.
Jenže to není ani zdaleka jediný problém, jakému bude muset ústřední hrdina čelit. Doktor Nefario se cítí nevyužitý a odchází hledat lepší práci. Nejstarší dcera Margo začíná pokukovat po chlapcích, zatímco nejmladší Agnes by k taťkovi ráda sehnala také nějakou tu mamku. A ke všemu se záhadně ztrácejí malí Mimoňové. Gru bude muset zmobilizovat všechny své padoušské schopnosti a vynálezy dřív než bude pozdě.
Jak už popis základní dějové linie napovídá, příběh je opět prostinký a dětinský. Nedočkáme se žádného výrazného překvapení. Skutečnost, že dobro nakonec zvítězí a všechno dopadne tak jak má, aby si celá rodinka i se žlutými pohůnky mohla před závěrečnými titulky šťastně zatrsat, musí být jasné i osmiletému dítěti. Jediný rozdíl oproti prvnímu snímku je v tom, že tentokrát nejde o nápravu padoucha, ale o hledání lásky a záchranu světa. Nicméně tvůrci si moc dobře uvědomili, co (nebo spíš kdo) byl největší tahoun úspěšné jedničky a na tom se rozhodli stavět.
Mnohem větší prostor tak dostali vtipní Mimoňové, s nimiž si animátoři skutečně vyhráli a nutno uznat – byla to sázka na jistotu. Kdykoli jsou groteskní figurky na plátně, je o zábavu postaráno. Ať už žluťáskové napodobují Supermana, hasičské auto či jen roztomile žvatlají, má tahle parta potvůrek, vzhledově připomínajících bonbóny tic-tac, prostě šťávu a dalo by se říct, že si prakticky „kradou“ celý film pro sebe a Gruovo pátrání vedle nich působí spíše jako vata. To mě jen utvrdilo v přesvědčení, že Mimoňové s dobrým scenáristou mají potenciál na samostatný projekt, možná větší než tučňáci z Madagaskaru.
Technické provedení je znovu vynikající. Filmové studio se tradičně nebálo nasypat do druhého dílu nějaký ten dolar navíc, což jde vizuální stránce jedině k duhu. Většina diváků nejspíš uvidí snímek s českým dabingem, takže nás ani nemusí tolik mrzet, že z projektu na poslední chvíli vycouval Al Pacino (respektive jeho hlas). Jinak si druhý Padouch nese všechny klady a zápory prvního filmu. Scénář míří bez velkých kliček přímočaře na bránu, na nic si nehraje a rafinovaně útočí na svoji vybranou cílovou skupinu. Děti budou celou hodinu a půl stopáže hýkat blahem, u dospělých záleží na individuálním vkusu.
Verdikt
Autoři se popasovali s nelehkým úkolem statečně. Já, padouch 2 se nese na stejné vlně jako jeho o tři roky starší bratříček, i když postavu samotného Grua tentokrát mírně zatlačili do pozadí jeho žlutí spolupracovníci. Stejně jednoduchý děj a stejná porce dětinské zábavy. Pokud vám není cizí trochu infantilní humor a dokážete překousnout sentimentální a mravoučné momenty, které ostatně obsahuje většina moderních animáků, pak kino rozhodně stojí za návštěvu.
