Muzikál býval v minulosti pýchou Hollywoodu. Postupem času se ale z hlavního vývozního artiklu továrny na sny stal přežitek minulosti, který si nedokázal najít místo v srdci filmového obecenstva. Příchod 21. století znamenal pro roztančené hvězdy s písničkou na jazyku další ústup ze slávy. V roce 2002 sice přišlo podařené Chicago, to ale bylo adaptací úspěšného muzikálu na Brodwayi a svým způsobem sázka na jistotu. To samé lze říci o rozpačitě přijatých Les Miserábles z roku 2011. Ale pokusit se vdechnout život originálnímu muzikálu se zdálo být v době, která je nakloněná charismatickým superhrdinům a akčním bohům, spíše sysifovský úkol.
Nakonec se našel odhodlaný režisér a dvě filmové hvězdy ochotné vložit svůj čas a energii do realizace jednoho bláznivého snu. Samotný projekt se zrodil v hlavě Damiena Chazella před sedmi lety, bohužel nikdo nebyl ochotný investovat do ambiciózního projektu 30 miliónu dolarů, aniž by se provedly výrazné změny ve scénáři a učinily tak příběh přístupnější většinovému publiku. Naštěstí se mladý filmař nenechal zviklat a raději uložil svůj životní sen na nějakou dobu k ledu. Pak ale přišel veleúspěšný Whiplash (3 Oscary) a najednou se začaly před nadějným filmařem otevírat dříve zavřené dveře. A když se mu podařilo získat na palubu Ryana Goslinga a Emmu Stone, bylo jasné, že se jeho dlouho odkládaný sen stane realitou.
Právě lidské sny a touha po úspěchu jsou hlavním motivem La La Landu, který vypráví příběh ambiciózní mladé herečky Mii, jež doufá, že jednou bude její tvář zdobit nesmrtelné filmové plakáty, a pianisty Sebastiana, který po večerech hraje za pár drobných kýčovité vánoční melodie a sní o tom, že si jednou otevře svůj vlastní jazzový klub. Jejich trnitá cesta za nejistým úspěchem prostupuje, za doprovodu fantastického soundtracku a skvělých písniček, magickým příběhem, který si klade otázky o důležitosti lidských ambicí a o tom, co všechno jsme v životě ochotni obětovat jeden pro druhého během cesty na vrchol.
Drtivá většina tanečních čísel je natočena bez jakéhokoliv střihu. Chazelle, skládající poctu řadě slavných muzikálu z 50. a 60. let, trval na tom, že pro plynulost děje bude nejlepší, když dostanou věci volný průběh. A právě tento přístup dal vzniknout dech beroucí úvodní scéně během filmové zácpy na přecpané dálnici nebo více než šestiminutovému tanečku na ikonickém kopci se siluetou města andělů v zádech. Chazellovo mistroství pak podtrhuje geniální práce s kamerou, která za synergie se širokou paletou těch nejživějších barev vytváří doslova magii před divákovýma očima.
V konečném důsledku ale podobný typ filmu stojí a padá s ústřední dvojicí. Chazelle ale moc dobře věděl, co dělá, když si vybral do ústředních rolí Emmu Stone a Ryana Goslinga. Jejich vzájemné tanečky, popichování a špičkování, které předchází nevyhnutelnému vzplanutí, jsou vrcholným číslem celého představení. Sebastian je v Goslingově vynikajícím podání šarmantní, sebejistý a plný živelné energie. Mia je snílek s hlavou v oblacích, zranitelná a plná pochyb o vlastních schopnostech. A právě v této poloze Emma Stone exceluje, s tím, že v jedné z posledních písní filmu s názvem "Audition", se ve svém hudebním sólu dotýká hereckého Olympu.
La La Land představuje pro dvojici její třetí spolupráci a jejich vzájemná chemie a osobní kouzlo jsou jasným důkazem, že byste v současném Hollywoodu jenom horko těžko hledali lepší milostný pár. Pro choreografii jednotlivých tanečních čísel se jen těžko hledají slova a v každém kroku a gestu naší zamilované dvojice jsou vidět měsíce tvrdého tréninku, který předcházel natáčení. Ryan Gosling dokonce výrazně zdokonalil svou hru na piano, aby vyhověl Chazellově vizi "jednoho" záběru.
A jsou to právě Chazellova kreativita a odhodlání spojit modernitu s kouzlem muzikálů z minulosti, které dělají z této výpravy do hlubin lidského srdce výjimečný zážitek. V samotném závěru pak Chazelle rovněž dokazuje, že je studentem filmové historie. Za pomoci nezapomenutelného hudebního doprovodu a vizuálního mistrovství maluje obraz nadčasového příběhu lásky, snů a ambicí. Jeho tahy štětcem neřídí nic jiného než realita všedního života. A právě proto mají při konečném zúčtování divákovi slzy hořkosladkou příchuť, stejně jako život sám. Což dělá z La La Landu potenciálně nesmrtelný pomník lidské fantazie a pro některé z nás je ztělesněním toho, proč milujeme film.
Verdikt
La La Land je předurčen se stát nesmrtelnou klasikou naší doby. Nikoliv proto, že je bezchybnou symbiózou vizionářské režie, nadčasového provedení, hudební a taneční hravosti, technické dokonalosti nebo fantastického herectví, ale protože je unikátní a neopakovatelnou zkušeností a právě jedinečnost je v dnešní době lístkem do panteónu nesmrtelnosti.
