Filmy pro děti jsou v dnešní době ve většině případů animované a obvykle se vydají jednou ze dvou prochozených cest. Buď jsou naprosto infantilní, plné pitvoření a roztomilých potvůrek, popřípadě k tomu přidávají porci různých dvojsmyslů a odkazů pro rodiče. Anebo je film vystavěný tak (hodně se to stává Pixaru), že si jej primárně užijí ty starší ročníky a děti se spíš vezou.
Můj kamarád drak (Pete's Dragon) na to jde maličko jinak. Bere nás do dětského světa, z dětského úhlu pohledu. Nesnaží se o žádná velkolepá poselství, nepodbízí se, nedělá z dětí blbce ani nenabízí druhoplánovou zábavu pro dospěláky, kterým by naivistické dobrodružství bylo málo.
Snímek je zasazený do neidentifikovaného bezčasí, které připomíná 80. léta minulého století, se kterými si řada diváků klukovská filmová dobrodružství podvědomě spojuje. Malý Pete (Oakes Fegley) je obyčejný kluk, který při autonehodě ztratí rodiče. V lese se jej ujme přátelský drak Elliot, který je pro Peta něco mezi rodičem, kamarádem a věrným psem.
Jejich společné chvíle v lese jsou plné dovádění, kdy si můžete užít něco mezi robinsonádou, Knihou džunglí a obyčejnou klukovskou výpravou mimo dozor rodičů. Představitel hlavní role je energický a umí nadšení z dovádění patřičně prodat. S drakem je to ale trochu složitější. Musí se uznat, že jeho design je neotřelý, přeci jen jsme psovitého draka viděli naposledy snad v Nekonečném příběhu. Huňatá srst navíc z Elliota dělá přívětivějšího tvora, než by byl nějaký studený šupináč. Na stranu druhou, vidět mezi stromy skotačit velkého ZELENÉHO psa, to je prostě jako pěst na oko a filmu trvalo docela dlouho, než mne nechal na netradiční element zapomenout a skutečně mne vtáhl do děje. Nepomáhá ani to, že interakce digitálního tvora s živým prostředím nejsou ve všech případech dotaženy k dokonalosti.
Vlastní konflikt začíná ve chvíli, kdy dvojici objeví lidé. Samotný Pete je postaven mezi to, co důvěrně zná, a to co mu možná podvědomě chybí. Čistokrevného záporáka byste hledali marně. Dřevorubec v podání Karla Urbana se chce na drakovi přiživit, či na něm ukázat jakousi svoji nadřazenost, ale z jeho strany jde spíš o nepochopení a omezenost než vyloženě o zlý úmysl. A podobně tak hajná v podání Bryce Dallas Howard se chlapci snaží za každou cenu pomoci, aniž by vlastně situaci zcela rozuměla. Nepochopení a prosazování vlastního pohledu doženou Peta k nebezpečným útěkům a z Eliota udělají typické zvíře zahnané do kouta, které kolem sebe kope.
Situace mezi chlapce a draka vrazí klín, všichni pronásledují všechny a děj je vlastně relativně předvídatelný. Přesto se daří udržet napětí v otázce, co přesně bude zrovna v tomhle příběhu znamenat šťastný konec, protože situace nemá žádné černobílé východisko. Takže je fajn, že se film nesnaží děti držet za ručičku, neslibuje jim pohádková řešení ani před nimi netají, že se v životě občas dějí taky ošklivé věci.
Obecně se snímku daří držet dobrodružného ducha a specifickou, melancholicko-veselou náladu, kdy dobrodružství a ryzí přátelství dvou hrdinů doplňují táhlé záběry na tiché lesy, měkké barvy a často až teskná hudba, která vedle orchestrálního doprovodu často sahá také ke country baladám. Robert Redford je pak ten nejlepší děda, jakého by chtěl každý.
Verdikt
Můj kamarád drak není pro každého. Je opravdu hodně upřímný, skoro by se chtělo říct naivní. Věřím (nebo chci věřit) tomu, že nezkažené dětské duše všeho věku si tuhle poetiku dovedou maximálně vychutnat, pro nás cyničtější je přeci jen film chvílemi občas až příliš nevinný a lehce ospalý. V řadě momentů je ale jeho dobrodružná, zvídavá nátura tak nakažlivá, že jí prostě nejde nepodlehnout a to v ruku v ruce s osobitým zpracováním režiséra Davida Loweryho dělá z kamaráda podívanou, která stojí za to.
