První Venom byl zvláštní film. Na jednu stranu to byl ten nejklišovitější komiksový příběh za hodně dlouhou dobu. Ať už z hlediska zápletky, postav, dialogů… Celý film působil jako retro z roku 2000, kdy prostě stačilo, že podobné věci diváci nebyli na plátně zvyklí vídat. Takhle s odstupem let bohužel i akce a triky působily dost zastarale. Zároveň ale suchopárný snímek nabídl celkem ujetý vztah pozemského novináře Eddieho Brocka a jeho mimozemského symbiotického „parazita“. Tom Hardy si potom ústřední dvojroli strašně užíval a ztvárnil postavu (postavy) opravdu rozkošně divně.
Navzdory slabým recenzím film vydělal velké peníze a teď je tu pokračování Venom 2: Carnage přichází. Carnage je v komiksech druhý nejznámější symbiont hned po Venomovi a ve filmové podobě vyšinutého zabijáka ztvárňuje Woody Harrelson. Jeho Cletus Kasady na začátku snímku sedí za sérii vražd. Ve své egománii touží po tom, aby veřejnost znala jeho pohnutky a jako svého věrozvěsta si zvolí novináře Eddieho. Při vzájemném setkání se nicméně podaří Kasadymu okusit Brockovu krev a vzápětí se v jeho útrobách vylíhne ještě silnější a šílenější symbiont, který je připravený zničit Venoma a být tak na Zemi neporazitelný.
Zápletka nicméně pro snímek není prakticky vůbec důležitá. Tady jde čistě o Eddieho vztah s Venomem a násilný střet Venoma s Carnagem. Nic víc. Opět bychom tak mohli hovořit o tom, že je příběh tuctový, ale oproti prvnímu filmu je alespoň osekán opravdu na dřeň a nezdržuje se s nezajímavými podružnými detaily. Namísto pseudovědy, která poháněla první film, navíc dostáváme vražednou romanci mezi pošukem Kasadym a France Barrison, alias Shriek, jeho milou se smrtícím hlasem.
Celkově už snímek nepůsobí jako generická komiksovka, do které Tom Hardy vpašoval kus šílenství, ale jako snímek, jenž s tím šílenstvím od začátku počítá jako se svojí největší devizou. A ano, kdykoliv jsou na scéně Eddie a Venom jako rozhádaná „manželská dvojka“ je film nejzábavnější. V žádném případě na mě všechny vtipy nefungovaly, dokonce bych řekl, že je velká část z nich dost nucená a stupidní. Ale oceňuji, že má Venom 2 svou vlastní tvář, že si jde svou vlastní cestou.
Jenže i když je v tomhle aspektu film nejsilnější, pořád to není žádné terno. Krom několika málo momentů (jako když si Venom zajde na diskošku) vlastně vztah Venoma a jeho hostitele neukazuje nic moc nového oproti tomu, co jsme z něj viděli už v prvním filmu. Eddie se většinu času chová jako nevděčný, hloupý trouba a je dost těžké mu jako protagonistovi fandit. A jeho potíže s Venomem se vyřeší značně neuspokojivě. Naopak je docela povedené, jakým způsobem byla do filmu zařazena postava Anne (Michelle Williams), před kterou se tentokrát nic netají a je součástí hry.
Bohužel, krom toho, že ani vztahová část filmu není dokonalá, nic jiného kromě ní ve filmu prakticky není. Nebo lépe řečeno nic, co by stálo za zmínku. Woody Harrelson se asi snažil nezaostávat za Hardym v míře divnosti, a tak jeho Kasady neustále pronáší nějaké rádoby poetické průpovídky a hodně koulí očima. Jeho románek se Shriek je ok, jen Shriek rozhodně nemusela hrát Naomie Harris. Postava je tak nevýrazná, že se úlohy mohla ujmout libovolná dublérka a vyšlo by to nastejno.
Akce je po trikové stránce oproti jedničce dotaženější, je lépe natočená a je lépe vidět. Zároveň ale až na pár momentů nepřináší nic moc zajímavého. Carnage sice různě přelévá a tvaruje své tělo, ale opravdu zajímavých nápadů je v akčních a trikových scénách pomálu. Všechny tyhle pasáže na mě působí dojmem (třeba se pletu), že režiséra Andyho Serkise příliš nezajímaly a nechal pomocný štáb a trikaře, ať tam prostě „něco“ šoupnou.
Verdikt
Venom 2: Carnage přichází je o chlup lepší než jednička už jen proto, že je kratší. Pokračování se daleko víc opírá o ztřeštěnou komediální stránku. Ta není špatná, ale chtěla by vybrousit. Takhle to působí, že každý jen trochu slušný nápad šel bez dalšího pilování rovnou do filmu. A to ostatní většinou neurazí, ale taky to nedává jediný důvod, proč by si člověk měl na Venoma 2 zítra znovu vzpomenout. Celkově snímek relativně pobaví, když už jednou běží, ale rozhodně to není ten typ filmu, co by mělo smysl vidět podruhé.
Foto: Sony
