Britský herec Andy „Glum“ Serkis se tentokrát rozhodl usednout na režisérskou stoličku a za pomoci moderní technologie, známé jako motion capture, převést na filmové plátno jednu z největších literárních klasik všech dob – Knihy džunglí od anglického spisovatele Rudyarda Kiplinga. Jak všichni dobře víme, Serkis má s motion capture bohaté zkušenosti a když se do digitální indické džungle navrch podařilo nalákat takové herecké veličiny jako jsou Christian Bale, Benedict Cumberbatch, Naomie Harris či Cate Blanchett, začalo to vypadat velmi slibně.

Andymu však během realizace jeho vysněného počinu vzal vítr z plachet konkurenční projekt studia Disney, jehož Kniha džunglí vstoupila do kin v roce 2016 a sklidila nadšené recenze i obrovský komerční úspěch. Od té doby se zdálo, že je Serkisův film mrtvý nebo má minimálně dost špatné vyhlídky. Snímek byl proto nucen změnit název na Mowgli: Legend of the Jungle, několikrát odsunul datum premiéry, a nakonec vzdal boj o velká plátna úplně, aby teprve letos v prosinci vyšel alespoň na Netflixu. Povedlo se navzdory všem peripetiím Andymu natočit kvalitní biják? A má notoricky známý příběh, navíc pouhé dva roky po Disneyho trháku, ještě co nabídnout?            

Nedopadlo to vůbec špatně, ale žádný zázrak se také nekoná. Nebo jinými slovy, s tím jak velký bič si na sebe Serkis a jeho štáb upletli, nutno uznat, že se jim daří většině ran obratně vyhnout, některým dokonce bravurně, pár jich ovšem chtě nechtě od publika schytají. Začněme právě u příběhu, který zpravidla bývá u podobných adaptací největším kamenem úrazu, neboť samozřejmě každé malé dítě ví, kdo je to Mauglí, jak se dostal do indického pralesa i kdo jsou jeho přátelé a nepřátelé. Scénář z pera debutující Callie Kloves se všemožně snaží odklonit od všech předchozích filmových zpracování a naservírovat divákům vlastní, temnější verzi Kiplingova díla.

Film otevírá mystický monolog vypravěčky, jenž mi díky své stylizaci i hlasu Cate Blanchett strašně připomínal úvod Pána prstenů. Autoři se dále pokoušejí děj ozvláštnit pomocí motivů z původní literární předlohy, jež byly v dosavadních snímcích opomíjeny (Šér Chánovo tělesné postižení, záchrana hlavního hrdiny z opičího města hadem Ká) a zcela novými nápady (Mauglího přátelství s bílým vlčetem). Proměny se dočkaly také některé tradiční postavy. Z moudrého pantera Baghíry je zde chybující a duševně nevyrovnaná šelma s problematickou minulostí. Balú není žádný lehkomyslný legrační medvídek, nýbrž přísný a mrzutý stařec, který vysvětluje vlčím mláďatům zákony divočiny. Rovněž tygr Šér Chán tu nebudí svojí prohnanou zákeřností ani tak strach, jako spíš odpor. Samotný Mauglí je zahořklý outsider, rozpolcený mezi světem zvířat a lidí, jenž by ze všeho nejraději někam zapadnul, což mu pochopitelně není dopřáno. Právě hrdinovu marnému hledání vlastní identity je v příběhu věnováno nejvíce prostoru.