Jednou z nejdůležitějších historických událostí 20. století byl zcela určitě vstup člověka na Měsíc, k němuž došlo 20. července roku 1969. Jednalo se nejen o přelomový milník v dobývání kosmu lidmi, ale také o vyvrcholení pomyslné vědecké války mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Odvážný astronaut Neil Armstrong, první muž, co zanechal své stopy na povrchu jiného vesmírného tělesa se od tohoto okamžiku stal naprosto nedotknutelnou národní ikonou. Právě o něm a jeho velkolepé výpravě „ke hvězdám“ pojednává snímek První člověk (First Man) renomovaného amerického režiséra Damiena Chazella a s blonďatým sympaťákem Ryanem Goslingem v hlavní roli. Scénář z pera Joshe Singera vychází z kosmonautovy oficiální biografie First Man: The Life of Neil A. Armstrong od autora Jamese R. Hansena. V Česku je První člověk k vidění od poloviny října 2018. Podařilo se jednomu z nejočekávanějších filmů letošní sezóny, jemuž mnozí předpovídají oscarové žně, naplnit vysoká očekávání?

Děj Chazellova snímku není klasickým životopisem. O hlavním hrdinovi se nedozvíme skoro nic. Místo toho se tvůrci zaměřují na samotnou misi Apolla 11 a tomu, co jí předcházelo. Krok za krokem nás provádí výcvikem budoucích astronautů a náročnými přípravami kosmického letu, které probíhaly v letech 1962 až 1969. Spíše než dramatický film, tak První člověk působí jako hraný dokument. Často jsou použité i Armstrongovy reálné výroky, včetně slavné věty: „Je to malý krok pro člověka, ale obrovský skok pro lidstvo.“ Kdo by však čekal hromady vlasteneckého patosu, bude stejně jako já příjemně překvapen. Namísto oslavování velkého amerického úspěchu nám totiž autoři bez jakýchkoli příkras ukazují, jakou trnitou cestou museli Neil a jeho kolegové před svým vítězstvím projít a co všechno bylo pro daný výsledek obětováno.

Vidíme tu kosmonauty ne jako zbožňované celebrity, nýbrž tvrdě pracující muže, kteří prakticky denně hazardují se svojí kůží a nikdy si nemohou být jisti, zda se dneska večer vrátí v pořádku domů. Řada pokusných letů končí hrozivou smrtí účastníků. Armstrongův tým se musí vypořádat s protesty části veřejnosti, jež by raději investovala peníze daňových poplatníků do něčeho smysluplnějšího. A do toho je tu stále cítit všudypřítomný mráz z probíhající studené války. Šéfům NASA nejde ani tak o to dosáhnout vědeckého poznání, ale hlavně předběhnout Sověty a pro dosažení vytyčeného cíle jsou ochotni riskovat naprosto cokoli. Scény z výcvikového střediska mají neuvěřitelně temnou atmosféru, již ještě dokresluje vynikající hudba Chazellova dvorního skladatele Justina Hurwitze. Nikdy by mě nenapadlo, že film o jednom zdařilém přistání na Měsíci může být tolik napínavý a depresivní zároveň.

Ve vedlejší dějové linii sledujeme zdánlivě obyčejný život v Armstrongově domácnosti v čele s Neilovou manželkou Janet v podání britské herečky Claire Foy (Nádech pro lásku). Právě na ní a jejích neustálých výbuších hněvu a zoufalství můžeme vidět příšerné trauma, jakým si astronautovi blízcí museli v daném období procházet. Není opomenuta ani rodinná tragédie, jež trvale poznamenala Armstrongovu osobnost a dost možná jej i nasměrovala k jeho touze po nebezpečnějších výzvách.