Stále ještě relativně mladý americký režisér Jeremy Saulnier si už stihnul za svoji krátkou kariéru vybudovat reputaci zdatného tvůrce drsných a krvavých thrillerů (Blue Ruin, Green Room). A ve stejném duchu se nese i jeho letošní novinka – napínavé mysteriózní drama z mrazivé aljašské divočiny Hold the Dark. Snímek se inspiroval stejnojmenným románem Williama Giraldiho a o napsání scénáře se postaral Saulnierův pravidelný spolupracovník Macon Blair, jenž ve filmu zároveň hraje jeden z vedlejších partů. Hold the Dark můžete od konce září 2018 zhlédnout na Netflixu. Dostál Jeremy i tentokrát své pověsti?

Starý lovec a odborník na psovité šelmy Russell Core (Jeffrey Wright) je pozván do malé odlehlé vesničky Keelut na nehostinném severu Aljašky, kde údajně řádí nebezpečná smečka vlků, která již odvlekla do lesa tři místní děti. Matka jednoho z nich, Medora Slone (Riley Keough), proto požádá Russella, aby zvířata vystopoval a zabil. Ačkoli má Core o podivném případu pochybnosti, nabídku přijímá a sám se vydává za vlky do hor. Vzápětí však zjišťuje, že všechno není tak, jak se na první pohled zdá a osamělý muž je proti své vůli vtažen do víru záhadných tragických událostí. Situace se ještě zkomplikuje ve chvíli, kdy se do vesnice nečekaně vrátí Medořin psychopatický manžel Vernon (Alexander Skarsgård), veterán z války v Iráku, jenž má o vykonání spravedlnosti své vlastní představy. V Keelutu se to rázem začíná hemžit znetvořenými mrtvolami, aniž by bylo jasné, kdo je skutečný pachatel a kdo vlastně stojí proti komu…

Podobně jako u předchozích Saulnierových děl i u Hold the Dark platí, že to není film určený pro mainstreamové publikum a zdaleka ne každému sedne. Příběh se odvíjí ve velmi pomalém tempu. Hlavní postavy toho moc nenamluví a režisér se soustředí především na vyprávění pomocí obrazů, což při více než dvouhodinové stopáži vyžaduje notnou dávku divákovi pozornosti. Někomu tak může snímek připadat zbytečně utahaný. Jinak mám ale pro Jeremyho nejnovější projekt jen slova chvály a myslím, že bohatě splnil přesně to, co by se dalo od daného zadání očekávat.

Film disponuje opravdu napínavou, místy až hororovou atmosférou. Prostředím a stylizací mi to hodně připomínalo výborný loňský thriller Wind River, s tím, že Hold the Dark je možná ještě o něco temnější. Z obrazovky přímo dýchá ledový poryv severoamerické divočiny. Jeden šokující zvrat střídá druhý a není tu ani nouze o hodně brutální, naturalistické scény. Saulnier v sobě rovněž nezapře bývalého kameramana. Vizuální stránka snímku nemá navzdory nízkému rozpočtu chybu. Záběry na zohavená lidská těla ostře kontrastují s panensky nádhernou aljašskou přírodou. Autoři si hrají s mystikou a domorodými symboly (indiánské masky, analogie vlčího a lidského chování).