Plán útěku (v originále Escape Plan) z roku 2013 bylo příjemné béčko z vězeňského prostředí, jehož úspěch byl postavený především na skutečnosti, že se v něm poprvé v historii (nepočítáme-li malé cameo z Postradatelných) sešly před kamerou dvě největší legendy klasického akčního žánru – svalovci Sylvester Stallone a Arnold Schwarzenegger. A jelikož snímek potěšil snad všechny příznivce obou zmiňovaných pánů a vydělal celkem slušné peníze, tak tu po pěti letech máme dvojku. Tentokrát ovšem bez Arnolda a s výrazně nižším rozpočtem i ambicemi. Podařilo se mladému režisérovi Stevenu C. Millerovi (má na svědomí druhořadé laciné thrillery s Brucem Willisem First Kill a Záškodníci) a scenáristovi jedničky Milesovi Chapmanovi splácat dohromady alespoň koukatelné pokračování? Film Escape Plan 2: Hades hrají v českých kinech od 26. 7. 2018.
Stallone se zde vrací v úloze Raye Breslina, experta na útěky z nápravných zařízení, kterému se jeho nebezpečné povolání málem stalo osudným. Děj volně navazuje na události z prvního filmu. Ray sice po svém úniku z Hrobky zbohatl a stoupla mu prestiž, do akce však už raději za sebe posílá mladší kolegy a plně se věnuje řízení firmy. Zásadní zvrat nastává ve chvíli, kdy je jeden z Breslinových nejlepších zaměstnanců zajat tajemnou organizací a uvězněn v super-moderní věznici zvané Hádes, jež se nachází na neznámém místě a samozřejmě se z ní údajně nedá nikterak uprchnout. Starý Ray tudíž bude muset opět nasadit veškeré své lidi a schopnosti, aby přítele z dané šlamastyky vysekal…
Již po zhlédnutí upoutávek a oznámení, že se projektu nezúčastní Schwarzenegger, tedy jeden ze dvou základních pilířů, na nichž byla jednička postavena, zachvátily fanoušky obavy, jestli druhý Plán útěku nebude jen zbytečnou nastavovanou kaší, co se tak akorát snaží vymáčknout z osvědčené značky pár dolarů navíc. Bohužel, je tomu přesně tak. Millerův snímek totiž není ničím jiným, než jedním velkým podvodem na diváky a se zdařilým původním filmem nemá kromě tématu prakticky nic společného.
Ústředním hrdinou příběhu ve skutečnosti není Breslin, nýbrž jeho čínský žák Shu (Xiaoming Huang). To on je tím, kdo tentokrát plánuje únik z vězení a má na plátně zdaleka nejvíce prostoru. Sly je podobně jako v Creedovi upozaděn do vedlejší role mentora a přenechává Huangovi nejen pozici hlavní postavy, ale též většinu soubojů a akčních scén. Zda se pro toto řešení tvůrci rozhodli s ohledem na Stalloneův věk, nebo jde o tahák na čínské publikum (první Plán útěku komerčně zabodoval zejména v Číně – pozn. red.), netuším, příznivce „Italského hřebce“ to však určitě nenadchne. Xiaoming není dobrý herec, a přestože má určité charisma (zejména když nemluví), sám celovečerní film rozhodně neutáhne.
Ještě méně času, než Sylvester stráví před kamerou Dave Bautista (Drax ze Strážců Galaxie), druhá největší hvězda snímku, která měla podle všeho vyplnit mezeru po Arnoldově odchodu. Sympatický vazoun se ovšem z nepochopitelného důvodu objeví ve filmu asi tak na 15 minut a kdyby autoři scénáře jeho postavu vypustili úplně, nic by se nejspíš nestalo. Největším zklamáním je pak hlavní záporák v podání Wese Chathama, jenž je přímo učebnicově nevýrazným antagonistou s naprosto povrchními a předvídatelnými motivy.
To, že má film naprosto primitivní děj se spoustou logických zádrhelů (Proč někdo utratí miliardy dolarů za postavení komplikovaného vězeňského zařízení, jen aby se pomstil nějakému týpkovi? To ho prostě nemůže střelit do zad, až si půjde do krámu pro rohlíky? Z jakého důvodu musejí muklové mezi sebou zápasit, když jejich bitky nikdo nesleduje?) je u akčních béček zcela běžné a v zásadě by mi to nevadilo. Stallonově novince nicméně podkopávají nohy také aspekty, jež by v daném žánru fungovat měly. Například lajdácký vizuál. Režisér se zjevně snažil vzdát hold kyberpunkovým snímkům z 80. let (robotičtí dozorci, temný hudební doprovod, bizarní postavičky vězňů), všechno to ale vypadá strašně levně natočené, jako kdyby speciální efekty vyráběla televize Nova a nikoli hollywoodské studio. Rvačky a přestřelky jsou udělané vcelku solidně, leč nejedná se o nic výjimečného a klidně by jich mohlo být víc.
Třebaže má Plán útěku 2 pod dvě hodiny, snímek se neuvěřitelně vleče. Nezabírá ani většina rádoby vtipných hlášek (povedla se tak možná jedna nebo dvě). Herci jen nezaujatě přeříkávají křečovité dialogy. Kdyby ve filmu nehrál Stallone a změnilo se jméno Raye Breslina, klidně by se to mohlo vydávat za úplně samostatný projekt, který by však v takovém případě zřejmě putoval rovnou na DVD a na promítání na velkém plátně by mohl zapomenout.
Od ještě nižšího hodnocení mě odrazuje pouze fakt, že se počítám mezi Slyovi zaryté příznivce a mám pro nenáročná akční béčka ze staré školy slabost. I tak ovšem považuji tohle dílo za mimořádné zklamání a Stallone by se měl podle mého názoru podobným projektům vyhýbat, jinak dopadne stejně neslavně jako jeho někdejší konkurent Steven Seagal. A špatná zpráva na závěr? Ať už budou tržby jakékoli, příští rok nás čeká trojka, která už je natočená. Nezbývá než doufat, že se tvůrci trochu vzchopí a nezakončí sérii totálním průšvihem, ačkoli o moc horší už to být asi nemůže.
Verdikt
Vezměte první Plán útěku. Okopírujte, jen trochu zjednodušte původní příběh. Odstraňte Arnolda Schwarzeneggera, většinu akčních scén a drsňáckých hlášek. Omezte Stallonův čas na plátně na minimum. Přidejte skupinu nevýrazných mladých hrdinů a celé to zasaďte mezi levné, televizně vypadající kulisy. Dostanete Plán útěku 2, po všech stránkách odfláknuté, bezduché, a hlavně naprosto zbytečné pokračování, které i v rámci žánru patří k těžkému podprůměru. Takové filmy můj oblíbenec Sly vážně nemá zapotřebí.
