Sympatický svalovec Dwayne Johnson alias „The Rock“ ani letos nepolevuje ve vysokém pracovním tempu. Populární herec by se měl v roce 2018 představit hned ve třech celovečerních projektech, přičemž ten první již stihnul dorazit do našich kin. Jedná se o vysokorozpočtový akční sci-fi blockbuster Rampage Ničitelé, který je zároveň "adaptací" staré počítačové hry z 80. let. Za kameru usedl Rockův „dvorní režisér“ Brad Peyton. Pod scénářem je podepsáno celkem pět, nepříliš známých autorů, z nichž jmenujme alespoň Ryana Engleho (NON-STOP) a Carltona Cuse (San Andreas, seriál Lost). Snímek odstartoval v českých a slovenských kinosálech 12. 4. (v USA o den později) a z finančního hlediska si zatím nevede špatně. Nicméně opravdu stojí za to?
Rampage Ničitelé jsou klasický „monster-movie“, v němž příběh nemá pražádný význam a slouží pouze coby nosná kostra pro přehršel akčních scén a vizuálních efektů, během nichž agresivní příšera (v tomto případě hned tři příšery) srovná se zemí americkou metropoli (poměrně překvapivě to tentokrát není New York, nýbrž Chicago). Hlavním hrdinou je samotářský zoolog Davis Okoye (Johnson), který si vytvořil silné přátelské pouto s výjimečně inteligentním albínským gorilím samcem Georgem, s nímž se dokonce dokonale dorozumívá prostřednictvím znakové řeči. Krotký chlupáč se nicméně jednoho dne stane obětí nezdařeného genetického experimentu, kvůli němuž naroste do gigantických rozměrů a pod vlivem nebezpečné látky se toulá Severní Amerikou a zanechává za sebou zkázu. Aby toho nebylo málo, kromě George zmutovala ještě další zvířata – obří vlk a Godzillu připomínající aligátor. Jak už to v podobných příbězích bývá, jedině Davis s pomocí půvabné vědkyně (Naomie Harris) může běsnící skupinu mutantů zastavit a možná se mu při tom podaří i zachránit tvora, jenž dříve býval jeho přítelem…
Jak už bylo zmíněno výše, od filmu, v jehož názvu se objevuje slovo „ničit“, hraje v něm The Rock a jehož děj je inspirován předpotopní videohrou jsme nemohli čekat nic víc (ale ani míň) než prvoplánovou dobrodružnou taškařici se spoustou digitálních orgií. Tento záměr se však tvůrcům bohužel naplnit nepodařilo. Prakticky celý příběh a nejlepší scény nám produkce dost neuváženě vyzradila již v traileru, takže pokud jste jej viděli, zbytek snímku vás už ničím dalším nepřekvapí.
Nevadí mi naprosto pitomý a jakoukoli logiku postrádající scénář. Daleko horší je skutečnost, že film není vůbec zábavný. Absurdní námět přitom úplně vybízel k tomu, aby se filmaři utrhli ze řetězu třeba jako v loňském remakeu Jumanji. Od Peytonova díla však nic takového nečekejte. Humoru se nám dostane poskrovnu a většinou se jedná o trapné vtípky na úrovni mateřské školky (opičák se zdraví se svým lidským kamarádem zdviženým prostředníčkem). Ani těch demoličních scén není tolik, kolik by divák od podobného projektu čekal. Postavy se tváří smrtelně vážně a téměř celou první hodinu pouze debatují o nesmyslech. Pořádné akce se vlastně dočkáme až v závěrečné třetině. Příběh kupí jedno scenáristické klišé za druhým a nedokáže vzbudit sebemenší emoce. Finále má natolik kýčovité rozuzlení, že by ho všechna dosavadní zpracování King Konga strčila do kapsy. Hru, podle níž byl snímek natočen, jsem bohužel nikdy nehrál, a tak nedokážu porovnat, co má, nebo nemá s filmem společného. To však stejně nebude většinu diváků zajímat.
K vyššímu hodnocení Ničitelům nepomáhá ani hvězdné herecké osazenstvo. Dwayne Johnson jako obvykle nehraje žádnou postavu, ale je prostě sám sebou. S oholenou hlavou a napumpovanými bicepsy navíc působí coby profesionální vědátor lehce nevěrohodně. Na rozdíl od jiných Rockových snímků tu rovněž nedostane příležitost předvést své bojové schopnosti, neboť s desetimetrovou gorilou či dvacetimetrovým krokodýlem se samozřejmě žádný lidský hrdina v pěstním souboji utkat nemůže. Naomie Harris se po většinu stopáže jen tváří vyděšeně a odříkává za vlasy přitažené repliky. Pobaví snad jedině přítomnost charismatického Jeffreyho Deana Morgana (Strážci – Watchmen), jenže ten má na plátně dost omezený prostor. Asi nejvíc mi každopádně vadila absence výrazného záporáka (kdo se bojí Malin Åkerman?).
Co pochválit? Tradičně vynikající je podle očekávání vizuální stránka. Monstra, skákající po mrakodrapech vypadají jako živá. Zejména s opičákem Georgem si trikaři vskutku vyhráli a v žádném ohledu svoji práci neodflákli. Díky přijatelně dlouhé stopáži snímek naštěstí skončí dříve, než se začnete na sedačce ošívat nudou. Je to ovšem jednoznačně jeden z těch filmů, po jejichž zhlédnutí si řeknete: „No to byla ale kravina!“ a na druhý den si vzpomenete tak maximálně na gorilu, jak tluče aligátora po hlavě, za nic na světě si nicméně nevybavíte, proč to vůbec dělala a jak to všechno dopadlo.
Verdikt
Velké zklamání aneb tři netvoři nemusí být vždycky lepší než jeden. Ničitelé slibovali nenáročnou zábavnou oddechovku, u níž vypnete mozek a budete si užívat vtipné hlášky a vizuální efekty. Vtipy se bohužel nedostavily žádné a akční sekvence jsou spíše průměrné, což je v kombinaci s hloupým klišovitým scénářem a nevýraznými postavami dost málo. S filmem, v němž nejlepší herecký výkon podává digitální destruktivní opice, bude zkrátka vždycky něco špatně.
