Britský filmař Duncan Jones (Moon, Zdrojový kód) si před několika lety vybudoval pověst schopného a inovativního režiséra žánru science-fiction. Pak ale přišlo v jeho kariéře první velké zakopnutí s adaptací populární počítačové hry Warcraft, která se dočkala rozporuplného přijetí a po komerční stránce ani zdaleka nenaplnila vysoká očekávání. Jones tehdy sváděl vinu na studio, jehož vedení mu prý až příliš svazovalo ruce a nedovolilo mu vytvořit takový film, jaký by chtěl. V letošním roce se tedy respektovaný umělec vrátil ke kořenům a natočil pro společnost Netflix nízkorozpočtový sci-fi thriller Mute. Snímek je dostupný pro předplatitele tohoto internetového portálu od 23. 2. 2018. Napravil si Jones tímto novým projektem svou pošramocenou reputaci?
Scénář, na jehož tvorbě se kromě Duncana Jonese podílel i zkušený Michael Robert Johnson (Sherlock Holmes), nás zavádí do ulic Berlína v blíže neurčené budoucnosti. Hlavním hrdinou je němý barman Leo (hraje ho populární švédský herec Alexander Skarsgård), kterému jednoho dne za záhadných okolností zmizí jeho krásná přítelkyně Naadirah (Seyneb Saleh). Handicapovaný, leč statečný muž se tedy vydává svoji lásku hledat. Během usilovného pátrání je několikrát zbit, vyhozen z práce, setkává se s různými prapodivnými figurkami a postupně odhaluje, že jeho dívka evidentně nebyla žádnou světicí a skrývala před ním mnohá tajemství. Leo je přesto odhodlán Naadirah najít za každou cenu…
Zápletka o tajemném detektivním pátrání uprostřed futuristického města slibovala napínavou neo-noirovou podívanou ve stylu kultovního Blade Runnera (tvůrci sami přiznali inspiraci právě touto slavnou klasikou žánru). Režisér rovněž sliboval, že Mute bude svým duchovním sdělením navazovat na jeho úspěšný debut Moon. Bohužel, ničeho takového jsme se nedočkali a Jonesův nejnovější počin může podle mého názoru už teď směle aspirovat na největší zklamání roku. A co je na něm tedy špatně? V podstatě úplně všechno.
Začněme opravdu hodně odfláknutým vizuálem. Snímek místy působí, jako když chtěl Jones původně točit úplně jiný film, a pak se jej najednou rozhodl od základu předělat, avšak hotový materiál ve střižně ponechal. Kromě toho, že v novodobém Berlíně létají auta a v klubech tancují robotické striptérky se zobrazovaný budoucí svět nijak neliší od toho současného. Hrdina se chvíli prochází po moderním přetechnizovaném bulváru, aby se vzápětí ocitnul na obyčejném panelákovém sídlišti, jak z totalitní éry. Víceméně jsem nepřišel na jediný důvod, proč je vlastně děj zasazen do budoucnosti, zvlášť, když se tu bojuje výhradně noži a dřevěnýma nohama od postele.
A podobných nedotažeností je v Mute více. Příběh se odehrává v Německu, avšak na ulicích jsou všude k vidění nápisy v angličtině (?). Na spousty logických otázek nedostaneme žádné odpovědi. Proč nemohou Američané svobodně vycestovat ze země a musejí si shánět falešné doklady? Proč se zákazníci v baru chovají k servírkám jako k lehkým ženám a majitel podniku jim to toleruje? Z jakého důvodu je Leo němý, když to pro dějovou linku nemá absolutně žádný význam?
Film se celkově příšerně vleče. Dějových zvratů a akčních scén, co by udržely divákovu pozornost je tu poskrovnu, což je v kombinaci s více než dvouhodinovou stopáží smrtící záležitost. Jako temná vize budoucnosti Mute nedává absolutně žádný smysl a nefunguje ani jako tuctová kriminálka. Na to je příběh příliš utahaný a postrádá překvapivé vyvrcholení.
Herci nejsou vyloženě marní, jenže veškerou jejich snahu pohřbívá prachbídný scénář. Většina dialogů působí křečovitě a nepřirozeně. Všechny postavy se chovají divně a chvílemi nevíte, komu máte vlastně fandit. Nemluvící Alexander Skarsgård si vystačí pouze se smutným, respektive naštvaným výrazem. Charismatický Paul Rudd (Ant-Man) v úloze amerického chirurga Billa Cactuse, jenž se zapletl s podsvětím se v jednu chvíli chová jako cool týpek a starostlivý rodič, aby se o dvě sekundy později bez sebemenší příčiny změnil na primitivního agresora, co krade oříšky v obchodě a sprostě ječí na nevinné důchodkyně. Kromě toho vypadá se svým bujným knírem, licousy a barevnými košilemi, jako když omylem zabloudil na natáčení z nějaké gangsterky ze 70. let. Nebo se snad herec snažil tímto způsobem přebít svou image komika? Na druhou stranu, scény s Ruddem jsou jediné, ve kterých se pokaždé něco stane čili ve finále patří k největším kladům jinak hodně vlažného filmu.
Ostatní figurky mají buď zatraceně málo prostoru, nebo je jejich existence zcela bezvýznamná. Například Robert Sheehan (Nathan ze seriálu Misfits) se tu sice představí v netradiční roli homosexuálního prostituta, leč kdyby se jeho postava ve snímku neobjevila, nic podstatného by se nezměnilo. Zmatenost a absence jakékoli logiky bohužel přetrvá až do závěrečných titulků, při nichž si upřímně budete přát, abyste se raději podívali na něco jiného.
Verdikt
Nudný, podivný, a hlavně totálně zbytečný snímek, jenž vám možná uvízne na dlouho v paměti, ale to jen proto, že se budete marně snažit najít (možná neexistující) odpověď na otázku, co tím chtěl autor říci. Možná to nevěděl ani on sám. Comeback mezi elitní režiséry se Duncanu Jonesovi vůbec nepovedl. Tentokrát se však nebude moci vymlouvat na zásahy producentů.
