O tom, že videoherní filmy jsou prokleté, už se mluví docela dlouho. Každá další videoherní adaptace je přinejlepším průměrná, ve většině případů jde ale o vyložené propadáky. První dva Tomb Raidery s Angelinou Jolie naplňovaly právě tyhle dvě škatulky (každý díl jednu). Pak se série restartovala, do hlavní role byla obsazena Alicia Vikander a značka dostala ještě jednu šanci. Podařilo se tedy konečně zabodovat? Tak napůl.
Nový začátek si bere za předobraz novější podobu videoherního Tomb Raidera, kde je Lara Croft vykreslená jako mladší, zranitelnější a svým způsobem realističtější postava, která se teprve stává neohroženou akční hrdinkou bez bázně a hany. Ve filmu je Lara už několik let ve svém životě zaseknutá na místě. Po tom, co její otec, milionář Richard Croft (Dominic West) před sedmi lety zmizel, přestala mladá žena řešit další vzdělání, nezajímá se o rodinné dědictví a jen se ukrývá před životem jako poslíček s jídlem. Nový drive získá v momentě, kdy v otcově pozůstalosti najde mapu tajuplného ostrova, kde by se snad konečně mohla dozvědět, co se před lety vlastně stalo.
Na ostrově na ni krom divoké přírody a starodávné hrobky čekají také zlosynové z nebezpečné organizace, která se z hrobky snaží získat cenný artefakt. Dokážete si tedy představit, že děj nenabídne žádný velký odklon od toho, na co jsme u dobrodružství ve stylu Indiany Jonese zvyklí. O to víc samozřejmě záleží na zpracování, kde měl Tomb Raider možnost nějakým způsobem zazářit. Tam se ale taky tvůrci nevybičovali k ničemu extra.
Na to, že jde o naprosto banální dobrodružnou zábavu, je Tomb Raider pojatý až překvapivě vážně. Tu a tam z toho dokáže těžit, když v několika momentech vidíme Laru, jak si sahá opravdu na dno a dostává fyzicky zabrat. To byla ale v lehčím pojetí nejspíš šlo taky. Takhle naopak film okamžitě přestává fungovat, když scénář uklouzne a vplíží se do něj nejrůznější klišé, patetické promluvy nebo nelogické situace. V odlehčeném filmu to odpustíte, ve vážném je to jako pěst na oko. A jakmile se vyprávění přestane soustředit na element přežití v divočině, na napětí nebo akci, tak to taky není to pravé ořechové. Jak už bylo řečeno, příběh nenabízí naprosto vůbec nic, co bychom v obdobných filmech neviděli tucetkrát, postavy se topí ve stereotypech a rozhodně nejsou dostatečně psychologicky prokreslené na to, aby byly skutečně zajímavé jejich niterné pochody a z dialogových scén nesálala jen určitá „nutnost“.
Vlastně pak takové situace působí do velké míry jako slabší příběhové sekvence ve videohře, které slouží jen jako taková omáčka k těm podstatným pasážím, kdy nad hrdinkou máte kontrolu. A tenhle pocit se do určité míry přenáší i do akčních sekvencí, které jsou řemeslně naprosto v pořádku, ale přitom nejsou nikterak výjimečné, takže se člověk neubrání pocitu, že kdyby mohl přes rozšklebené propasti posílat Laru svým aktivním přičiněním, bylo by to zajímavější.
Tenhle všeobjímající pocit průměrnosti je vlastně ohromná škoda, protože v zásadě je film udělaný poctivě a je vidět, že tvůrci netočili žádnou bezradnou slátaninu, ale pečlivě si dávali záležet na tom, aby připravili logicky vystavěný příběh, s patřičnou dávkou akčních atrakcí, pro divákovu potěchu. Nikde nevyčnívá situace, při které byste obraceli oči v sloup, napínavé pasáže dovedou být opravdu napínavé, vizuál tropického ostrova i podzemní hrobky je solidní, akce je slušně natočená a Alicia Vikander jde do všeho s ohromným nasazením. Její zarputilou Laru si tak nejde neoblíbit, což je samozřejmě veliké plus. Zkrátka ale chybí jakékoliv nápady, nebo snad odvaha, které by dobré řemeslo posunuly k jakkoliv vyčnívajícímu zážitku.
Film tak zdaleka nejvíc funguje jako příslib do budoucnosti. V okamžicích, kdy se Tomb Raider nečekaně uvolní a pojme nějakou pasáž s trochou nadhledu, okamžitě je o stupínek zábavnější. Přerod Lary bojující o holý život v Laru neomylnou akční hrdinku je sice strašně náhlý a nepřirozený, ale jakmile k němu dojde, začnou se Alicii na rty drát ráznější poznámky a i její akční manévry v sobě najednou mají víc drzosti. V případném příštím díle už by navíc Lara mohla mít vyřešenou svoji drásavou minulost a definitivně se přepnout do polohy stylařky, která se našla v řešení hádanek a likvidaci magorů, kteří neváhají riskovat pro pět zlatých budoucnost civilizace.
Než tahle Lara dorazí, zůstáváme někde na půl cesty, u poctivého snímku, který krom svojí bezzubosti nemá čím urazit, ale zároveň samozřejmě ani nemá čím nadchnout. Pokud se filmaři snažili za každou cenu především nenatočit slátaninu, jakou naprostá většina videoherních filmů bez diskuse je, tak se jim to povedlo. Na definitivní zlomení videoherní kletby je to ale pořád ještě málo, o titul herní adaptace, která je regulérně vynikající, se může zkusit přihlásit zase někdo další.
PS: 3D je k ničemu, akorát je kvůli němu film tmavší a některé akční scény ztrácejí kus ze své přehlednosti.
