Padesát odstínů šedi se stalo před lety postupně internetovým, knižním a filmovým fenoménem. Značku provázela pověst kontroverzního a pikantního díla, a tak byli všichni zvědaví, o co vlastně jde. Rychle se ukázalo, že o plytkou červenou knihovnu nejlacinější povahy, akorát s tím rozdílem, že se autorce podařilo být ve správný čas na správném místě (s nástupem e-knih se čtenářky nestyděly vzít erotickou knihu na veřejnost) a marketing byl dotažený k dokonalosti. Podstatně menší úspěch dvojky potvrdil, že vlna zájmu dávno opadla a strmě dolů padaly i filmové kvality. Závěr trilogie, nazvaný Padesát odstínů svobody, tenhle trend jen potvrzuje.
Trojka pojednává o tom, že se Christian (Jamie Dornan) a Anastasia (Dakota Johnson) vzali, žijí si svou manželskou pohádku, ale nadále se potýkají se stíny z minulosti. Pan Grey stále má tendenci ovládat všechno kolem sebe a nechce se mu do zakládání rodiny, protože se bojí, že bude špatný otec a dítě si pro sebe bude Anu uzurpovat. Navíc se vrací nebezpečný Jack Hyde (Eric Johnson), který se páru snaží pomstít.
To vypadá docela řídce a taky to řídké je. Necelé dvě hodiny v kině trvají celou věčnost a na plátně se nestane nic, co by nešlo shrnout v několika minutách. Když si vezmeme ústřední pár, tak tady se vůbec nic nezměnilo. Filmům se ani napotřetí nepodařilo vysvětlit, co je na panu Greyovi tak přitažlivého. Jasně, má prachy, sportovní postavu a nejspíš i schopného vizážistu. Nicméně snímek se tváří, že Ana na povrchní pozlátka až tak nedá a spatřuje v něm cosi niterného. Jenže proboha co?
Christian je nudný patron. Většinou se tváří smrtelně vážně, mluví škrobeně a zabývá se jen řešením praktických věcí, popřípadě zařizováním luxusních dárků a výletů. To v tom lepším případě. V tom horším případě se snaží Anu kontrolovat, je u toho dost nevybíravý a když není po jeho, prská jako malé dítě. Anastasia mluví v jednu chvíli nahlas o tom, že je dobrák, co má o všechny starost a mnoho toho dokázal, ale film nic takového neukazuje. Greyovy obchodní aktivity jsou zmíněny letmo, neustále od nich utíká řešit svoje osobní věci a je jen těžko představitelné, že by při jeho prchlivém chování a nedostatku sebekontroly dokázal dlouhodobě vrcholně podnikat.
Jasně, víme, že má Christian trauma z dětství, ale to se taky řeší jen okrajově. Tisíckrát padne, že na sobě začne pracovat, že se změní, ale to se pořádně nikdy nestane. Ano, oproti prvnímu filmu je otevřenější a dovolí Anastasii častěji projevovat její vůli, ale pořád má potřebu kontrolovat každou situaci. Když není po jeho, běsní. Když Anastasia protestuje (někdy totiž ani neprotestuje, jako by bylo v roce 2018 normální, žít jako manželova otrokyně), tak následuje krátká omluva (popřípadě sex) a jede se nanovo. Jak vyvrcholí celá trilogie? Pan Grey zase jednou řekne, že se změní a tentokrát bychom tomu z nějakého důvodu měli věřit.
Pravda, tentokrát se tak stane po traumatické události (nicméně jiná traumatická událost jím měla zalomcovat už v minulém filmu), která je do vztahového dramatu našroubovaná zřejmě jen proto, aby postavy nemusely skutečně čelit svým problémům a vše se pohádkově vyřešilo skrz společné čelení ranám osudu. Ta pohádkovost ostatně čiší na každém rohu – Život v luxusu, přepychová svatba, hrdince se v práci daří, aniž by proto byl nějaký důvod (ano, mluví se o její píli a talentu, ale viditelné důkazy pro to chybí).
Anebo byla vedlejší dramatická (thrillerová) linka do celého příběhu naroubovaná jen proto, že autorka předlohy jednoduše musela vidět, že nemá co vyprávět, a proto potřebovala nějak zaplácnout čas. Jenže thrillerová linka je průhledná, banální a závěrečné odhalení si zaslouží tak maximálně protočení očí v sloup. Vyeskalování situace vůbec neodpovídá tomu, co se na plátně reálně děje a celá záležitost tak působí nechtěně směšně.
Jde vůbec něco pochválit? Snad jedině momenty, kdy se Anastasia dostává (obrazně) do sedla. Vidět nesnesitelného Christiana, jak dostává za uši, je poměrně zábavné, stejně tak je zábavné vidět Anu, jak si kontrolu užívá. V tomhle směru také stále platí, že Dakota Johnson pořád dělá všechno pro to, aby z její neohrabaně načrtnuté postavy vykřesala alespoň kousek života. Dornan pořád působí v roli Greye jako prkno bez života, ale chápu, že to měl ve scénáři a jen těžko by se s rolí dalo udělat cokoliv zajímavějšího. Vedlejší postavy jsou pak vyloženě k ničemu. Z Hydea je karikatura a přátelé a zaměstnanci Greyů jsou jen zaměnitelnou kulisou, která by ve filmu nemusela být a naprosto nic by se nestalo. Potenciál má snad jen architektka v podání Arielle Kebbel. U té je náznak, že by mohla do ráje vnést nějaký rozkol a dopomoci Greyům k prohození rolí, ale tahle linka je opuštěná a nikam nevede.
A samozřejmě by to nebyla recenze na Padesát odstínů bez zmínky o sexu. Ten se děje. Občas jen tak, občas jako řešení partnerských problémů. Z náruživosti dvojice by mohlo být téma, ale není. Netušíme, proč je pro dvojici sexualita tak důležitá a proč pomáhá překlenout vzájemný nesoulad. Stále nevíme, zda Anastasiina chuť do submisivně-dominantních her má nějaké opodstatnění a zřejmé není pořád ani to, kde vlastně jsou její hranice. Nikdy není vysvětlené, proč Christian dokáže z ničeho nic slevit ze svých dlouholetých sexuálních potřeb (ano, může za to samozřejmě láska, ale to opravdu není uspokojivé vysvětlení). Dokonce jeden z posledních záběrů celé trilogie je sexuální, jako by sexualita byla s příběhem nějak hluboce provázaná, ale tak to prostě nebylo a není – máme tu plytkou romanci, ke které je přilepená rádoby odvážná erotika. A to opravdu z Padesáti odstínů smysluplný zážitek nedělá.
Verdikt
Třetí část série je zdlouhavá, nudná a po všech směrech nanicovatá. Možná není o moc horší, než ty dvě předchozí, ale už za to, že má tu drzost omílat ještě jednou dokola úplně to samé, si zaslouží pořádný palec dolů.
