Jako dlouholetý fanoušek, který na postavě přátelského hrdiny Spider-Mana vyrůstal snad od doby, co jsem se naučil mluvit, očekávám každé jeho další filmové dobrodružství víc, než cokoliv jiného z komiksového žánru. Na klidu mi nepřidává ani to, že žádný z předchozích Spider-Man filmů pro mě nezachytil postavu tak, jak si ji při čtení kreslených sešitů vždy představuji a žádný nedosáhl do takových výšin, do jakých se dostali jiné komiksovky. Když se tedy loni Spidey oficiálně vrátil domů se svým skvělým debutem ve třetím Captainu Amerikovi, má očekávání pro jeho letošní první sólovku se ještě o něco zvedla.
Po své velice nervózní návštěvě kina mi naštěstí spadl kámen ze srdce a s klidem mohu říci, že Spider-Man: Homecoming je dosud nejlepším spidermanovským filmem, jaký nám studio Sony kdy nabídlo. Po plátně se tu totiž prohání definitivní verze postavy, která působí jako by byla jednoduše vyrvána z komiksových stránek a převedena do hraného příběhu, který okouzluje svým srdcem, vtipem a hlavně skvělým pocitem, že Spidey je opravdu opět doma v plné parádě. Příběh začíná prakticky hned po událostech Občanské války, Peter je zpátky doma a jeho život se po skvělých zkušenostech z bitvy s Avengers vrací zpátky do normálu. A to se mladému Peterovi úplně nezamlouvá. Neustále se snaží vypadnout ze školy a prokázat svému mentorovi, Tonymu Starkovi alias Iron Manovi, že je opravdu připravený stát se plnohodnotným členem jeho superhrdinského týmu. A gang padouchů vedený létajícím Vulturem, který sbírá opuštěnou techniku z avengerských bitev, by pro něj možná mohl být skvělou příležitostí, jak toho docílit.
Jako někdo, kdo je ještě stále (bohužel) školou povinen, musím filmu pogratulovat, jak skvěle a přesně zachytil každodenní jednotvárný školní život, z něhož se Peter snaží celých 133 minut vyškrábat. Film tak velice jednoduše a efektivně vytvoří sympatii pro hlavní postavu. Kdo by se přeci neztotožnil s touhou vypadnout ze školy. Když se nyní zpětně podíváme na předchozích pět Spider-Manů, hned se nabízí otázka, proč vlastně Peterova školního života nevyužily více. Z něj totiž Homecoming čerpá 90% své zápletky a překážek pro svého hlavního hrdinu. Ať už se jedná o snahu dostat se včas do vědeckého kroužku, zatímco se honíte po ulici s ozbrojenými zločinci, nebo o pokus se nenápadně vyplížit z párty kvůli hrdinským povinnostem, ze všech situací film výborně ždímá napětí. A jakmile na nějakou tu pravou akci, vždy víte, že je v příběhu logicky opodstatněná.
Když už se bavíme o akci, pojďme se na ni podívat trošku blíže. Z tohoto hlediska nenabízí Homecoming nic vyloženě nového, ani inovativního, řekl bych, že kupříkladu režisér Sam Raimi ve Spider-Manoci 2 si potrpěl na daleko promakanější a velkolepější scény, filmaři proto udělali velice chytrý tah v podobě obleku, jimž Tony Stark Petera Parkera obdaroval. I když tu v bitkách nenajdete zrovna mistrnou choreografii nebo kameru, nový Spider oblek všechny scény svými udělátky a vymoženostmi vždy dostatečně osvěží. A fakt, že tento hypermoderní ohoz je také strůjcem mnoha velice komických momentů rovněž nezabolí.
Co by ale byla akce, kdybychom v ní neměli postavy, o něž se zajímáme a máme je rádi. Na tomto mají samozřejmě kromě scenáristů největší vliv hlavně herci. Toma Holland si v roli stydlivého a zároveň velice milého teenagera velice rychle zamilujete, pokud jste to už neudělali v Občanské válce. Všechny Spider-Manovy vtipkující dialogy zvládá s přehledem a mohu říct, že dokonale zvládá i vážnější a dramatičtější momenty. Robert Downey Jr. si pro sebe spolehlivě krade každou scénu, ve které se ocitne, film mu ale nedá dostatek prostoru, aby si ho ukradl úplně, na plátně opravdu není déle, než 10 minut. Velice příjemná vedlejší postava se taktéž vyklubala z Jacoba Batalona jako Peterova kamaráda Neda. Zbytek obsazení se se svými rolemi vypořádal taktéž velice obstojně, ačkoliv nikdo z nich už na plátně příliš dlouhou dobu nestráví. Jediný, kdo ano, je Michael Keaton v roli Adriana Toomese, neboli Vultura – hlavního záporáka filmu. Jako jeden z mála marvelovských záporáků nepostrádá Vulture motivaci nebo hloubku a jako záporák patří určitě k těm lepším, které může Marvel nabídnout. Jeho postava také skrývá jisté překvapení, o němž jsem před návštěvou kina neměl ani páru, takže si ho určitě nenechte zkazit spoilery.
Zatím jsem tu víceméně jen chválil, má ale Spider-Man: Homecoming taky nějaké problémy? Samozřejmě. Mouchy by se daly najít snad na jakémkoliv filmu. Tady se ale naštěstí jedná spíše o typické neduhy, které trápí většinu Marvel filmů, ale které ve výsledku film nijak výrazně nezkazí. Jak už je tradicí, hudební doprovod je tu takový nijaký a ze všech Spider-Man filmů bych si ho troufl označit možná za vůbec nejslabší. A jak už bylo psáno, film není nijak výrazně natočený ani vizuálně dech beroucí, ale jinak vše funguje tak, jak má.
Verdikt
Pokud jste se obávali, že dohoda mezi Marvel Studios a Sony by mohla novému Spideymu mírně podkopnout nohy, nemáte se vůbec čeho bát. Spider-Man: Homecoming zachytil titulní postavu v její dosud nejlepší podobě, film parádně odsýpá, obsahuje řadu chytrých komediálních momentů a celkově se jedná o parádní letní filmovou jízdu, kterou nemůžu jinak, než vřele doporučit. Pokud už předem nejste velkým komikovým fanatikem, ale jenom běžným divákem, kterého zajímá jen a pouze kvalita filmu, jeden bodík by si z finálního číselného hodnocení možná odebral, jako dlouholetí fandové si ho ale klidně nechte tak, jak je.
