Agniezska Holland je rozporuplnou režijní osobností, která dokáže střídat povedené filmové kusy s průměrnými snímky, ale vždy si ponechat jedinečný a vydařený vizuální styl. Pokud se tedy něco jejímu letošnímu filmu Přes kosti mrtvých nedá upřít, je to právě vizuální zpracování a jistá režie od třikrát oscarově nominované autorky. Bohužel to jsou jediná mnou nalezená pozitiva v tomto roztržitém, zdlouhavém a předvídatelném snímku.
Nejpalčivějším problémem je scénář, který kombinuje nespočet žánrů a je tak ve své výpovědi roztříštěný a v kriminální zápletce plytký a předvídatelný. Snímek stejně často jako mění žánry, tak mění tempo a ve valné části filmu se toho vlastně moc nestane. Postavy jsou buďto nezajímavé a svými dialogy otravné nebo působí jen jako komická vložka v již tak nesourodém ději (případ Miroslava Krobota, který i přes kvalitní výkon, působí, že se při svých patnácti minutách slávy, ocitl na place náhodou). Právě místy groteskní dialogy nahlodávají vážně míněné vyprávění a jen narušují jinak bezvýchodnou, trýznivou atmosféru. Závěr je pak opravdu nelogickým a nerealistickým vyústěním, které jen napomáhá dojmu zbytečnosti tohoto díla.
Oficiální synopse filmu je značně zavádějící: „Skrze energickou a značně excentrickou postavu Janiny Dušejkové, učitelky angličtiny v důchodovém věku, sledujeme vzrůstající hrůzu malé osady na polsko-českém pohraničí, ve kterém se v rychlém sledu stane několik záhadných vražd bez jasně vysvětlitelné logiky nebo motivu. Hrůza a zděšení z vražd kontrastují s obecným nezájmem, který doprovází masové vybíjení divoké zvěře v právě probíhající lovecké sezóně. Dušejková je nejen milovnicí zvířat, ale také ochránkyní všech divných a 'jiných' obyvatel Kłodzké kotliny, kde se příběh odehrává. Skrze Dušejkovou začínáme v příběhu postupně odhalovat, kdo stojí za prapodivnými vraždami a jak souvisí s vyvražďováním zvěře.“
Vzrůstající hrůzu venkovské osady jsem ve snímku nepochytil. Všechny postavy se, i přes záhadné vraždy, chovají po celou stopáž jako dřív. Právě hlavní postava paní Dušejkové, kterou ztvárnila Agniezska Mandat, na které celý snímek stojí, je další pochybnou stránkou tohoto filmu. Postava prochází ve snímku několika proměnami nálad, ale ne vždy jsou tyto proměny pochopitelné a logické. Celá postava pak není příliš divácky vstřícná a vlastně může pro někoho být nesympatická a nepříjemná. To záleží na divákovi a jeho náhledě na její ideologii a zarputilou ochranu zvířat. Taktéž paní Dušejková není jakousi ochránkyní všech divných a jiných obyvatel této venkovské osady, záleží jí jen na pár blízkých, a to stejně možná míň než na zvířatech, které tak chrání. Ani závěr synopse se příliš neshoduje s realitou, protože postupné odhalování příběhu se vlastně neuskutečňuje. Film si plyne svým tempem a kriminální zápletka je často odložená na druhou kolej. Divák tak jen bez zájmu tuší to nejjednodušší vysvětlení těchto “záhadných“ vražd, které se pak i v závěru nepřekvapivě potvrdí.
I přes rozporuplnost protagonistky Dušejkové se nedá upřít herecký zápal Agniezsky Mandat, kterou jsem viděl na plátně vůbec poprvé. Její výkon by si zasloužil nejedno ocenění, protože i přes nástrahami propletený scénář a dlouhou stopáž, si dokáže snímek udržet pozornost právě díky ní a jejímu převtělení se do role nejednoznačné postavy. Ani zbytek obsazení příliš nezaostává, jen jim scénář nepropůjčil dost prostoru a jimi ztvárněné postavy již nepůsobí tak lidsky, ale spíš jen jako epizodní nástroje k posunu či zpestření děje.
Opravdovým pozitivem je bezchybná kamera v líbivých lokacích. Snímání přírody je ve snímku nádherné až opojné a celý vizuální styl, i když neoriginální, je do značné míry neokoukaný. Jemný hudební doprovod pak jen umocňuje tento dojem. Škoda jen, že díky hloupému scénáři, je celá tato řemeslná péče nadbytečná a pro takto odvyprávěný snímek nezasloužená. Celý film by byl mnohem lepší při klasické stopáži o hodině a půl, protože těch výsledných 130 minut při tak plytkém příběhu nudí a je zde několik pasáží, které by se daly rapidně zkrátit až kompletně vystříhat. Škoda za tu utahanost a břitkost, náběh na ambiciózní kriminální drama tu cítit je, jen není vyvedeno v dobrý film.
